Karel Čapek

POVĚTROŇ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III.

Tedy tohle to má být jasnovidec, tato zalostná figura v pruhovaném pyjama, s krkem ovázaným a hlavou na stranu, i ty chudáku! Visíto na něm jako na věšáku, plandá se ke stolu a třaslavými, studenými prsty si zapaluje cigaretu. Kdyby aspoň neměl oči tak blízko u sebe a zapadlé, kdyby neměl oči tak roztržité, kdyby se aspoň díval! Pozdrav bůh, to nám doktor nadělil pěknou společnost! O čem se dá mluvit s takovým strašidlem? Zajisté nikoliv o věcech pozemských; jak známo, je poněkud beztaktní zapřádat s osobami ze záhrobí hovor o posledních novinkách.

“To tam je vítr," děl jasnovidec, a básník si oddychl. Buď požehnáno počasí, neboť je společnou věcí lidí, kteří si nemají co říci. To tam je vítr, řekl, a při tom mu nestálo za to podívat se oknem na tragický úprk stromů. Inu, jasnovidec! nač se dívat? upře oči na špičku svého dlouhého nosu, a hle, už ví, že venku burácí vichřice. To nám jsou věci! Říkejte si, co chcete, ale tenhle druhý zrak, že ano —

To by měl někdo vidět, tyto dva: básník vysunuje těžká ramena, vysunuje i bradu a měří s nešetrnou zvědavostí, ano, s očitým nepřátelstvím měří nachýlenou hlavu, hubená prsa a tenký, trčící zobák toho človíčka naproti. — Kousne ho? Ne, nekousne, neboť si ho jaksi oškliví, jednak pro to a ono fysické a jednak proto, že je to jasnovidec: jako by to bylo něco nečistého a odporného. Ale ten druhý — snad ani nevidí; upírá oči, aniž se dívá, hlavu na stranu, jako pták. A mezi nimi to leží cize, napiatě, odpudivě.

“Silná osobnost," mumlal jasnovidec jako pro sebe.

“Kdo?"

“Ten, co ho přivezli." Jasnovidec vydechl zhluboka kouř. “Je v něm... strašná intensita, jak bych to řekl: plamen, požár, výheň... Teď je to ovšem jen hasnoucí požářiště."

Básník se zašklebil; nemohl vystát takováto pathetická a nepřesná slova. “Tak už jste to taky slyšel?" poznamenal. “Hořící letadlo a tak dále..."

“Letadlo?" opáčil roztržitě jasnovidec. “Tak on tedy letěl — považte si, v takové vichřici! Jako rozžhavený meteor, jen se roztrhnout. Proč měl tak nesmírně naspěch?" Jasnovidec vrtěl hlavou. “Nevím, nevím nic; je v bezvědomí a neví, co se s ním stalo. Ale i ze zčernalého ohniště se může odhadnout výška plamene, který vyšlehl. Jak je to hluboko vypáleno! Jak je to ještě řeřavé!"

Básník pohoršeně zafrkal. Ne, rozhodně se nesnese s tímto morbidním panákem. Ba, bylo to zatrápeně řeřavé, povážíme-li, že se při tom uškvařil pilot; a tady ten pruhovaný hastroš ani neřekne chudák. Pravda ovšem je: proč ten s nebe spadlý musel letět v takové vichřici? "Zvláštní," (...)

(......)