Karel Čapek

POVĚTROŇ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV.

Trvalo to hodně dlouho, než se chirurg vrátil. Konečně přišel, byl roztržitý a bručel: “A, vy jste ještě tady."

Jasnovidec se díval kamsi do prázdna, kam mířil jeho melancholický nos. “Těžký otřes mozku," povídal. “Patrně vnitřní zranění. Fraktura dolní čelisti a lebeční spodiny. Na tváři a na rukou popáleniny druhého a třetího stupně. Fractura claviculae."

“Správně," řekl chirurg zamyšlen. “Je to s ním špatné. A jak vy to, prosím vás, víte?"

“Vy jste na to právě myslel," děl jasnovidec, jako by se omlouval.

Básník se zamračil. Jdi do Paďous, kouzelníku, snad si nemyslíš, že mne omráčíš? A kdybys četl slovo za slovem, co si kdo myslí, nečekej, že ti uvěřím.

“A kdo to vlastně je?" ptal se, aby byla řeč o něčem jiném.

“Kdopak ví," brumlal doktor. “Jeho papíry shořely. Našli mu v kapse nějaké francouzské, anglické a americké mince. A holandské dubbeltje. Snad letěl přes Rotterdam, ale to letadlo nebylo pravidelná linka." "On vám neřekl nic?"

Chirurg zavrtěl hlavou. “Kdepak. Hluboké bezvědomí. Divil bych se, kdyby vůbec ještě něco

Bylo tíživé ticho. Jasnovidec vstal a plandal se ke dveřím. “Zavřená kniha, co?" Básník za ním mračně pohlížel, až zmizel na chodbě. “Doktore, myslel jste si opravdu to, co on povídal?"

“Co? ovšem. To byl nález, který jsem předtím diktoval. Já to nemám rád, tohle čtení myšlenek. S lékařského hlediska", řekl prakticky, “je to indiskrece." Tím, zdálo se, byl s věcí hotov.

“Ale vždyť je to humbug," vyjel básník podrážděně. “Nikdo nemůže vědět, co si druhý člověk myslí! Do jisté míry se to dá vysoudit rozumem — Když jste přišel, věděl jsem hned, že myslíte... na toho člověka, který spadl s nebe. Viděl jsem, že máte starosti, že si něčím nejste jist, že je to krajně vážné. A řekl jsem si, počkat, to může být vnitřní zranění."

“Proč?"

“Z rozumu. Z kombinace. Já vás znám, doktore, vy nejste roztržitý člověk; ale když jste přišel, udělal jste takhle, jako byste si chtěl rozepnout operační plášť, který jste už na sobě neměl. Z toho bylo vidět, že jste v myšlenkách ještě u toho pacienta. Aha, řekl jsem si, něco mu vrtá hlavou. Asi něco, co nemohl vidět ani nahmatat — nejspíš vnitřní zranění."

Chirurg zasmušile pokynul.

“Ale já jsem se na vás díval," pokračoval básník. “To je ten celý trik: dívat se a kombinovat — to je aspoň poctivá práce. Ale ten vás čaroděj", bručel opovržlivě, “se dívá na špičku svého nosu a povídá vám, co si myslíte. Já jsem dával pozor, ani na vás nemrkl. Bylo to... odporné."

A zase to ticho, obklopené hučením větru. “I teď, doktore, myslíte — na toho raněného. Je na něm něco divného, že?"

“Vždyť on nemá tvář," řekl chirurg tiše. “Je tak popálen... Ani tvář, ani jméno, ani vědomí — Aspoň něco kdybych o něm věděl!"

“Nebo to: proč letěl v takovém větru. Kam měl tak strašně zamířeno? Co se bál ztratit? Co ho tak nesmyslně a nedočkavě vystřelilo? Jisto je, že se nebál smrti. Zaplatím vám, pilote, desateronásob, vezmete-li mne, kam chci. Západní orkán, tím líp, aspoň rychleji (...)

(......)