Karel Čapek

HORDUBAL
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX.

A už je ti to hloupé, Juro, Juraji: chodíš po dvoře, pozíráš a nevíš, co dělat. Kapustu pěstovat? To není robota pro chlapa. Sypat slepicím? Svině krmit? Ech, práce pro báby. Všechno dřevo už je pořezáno a naštípáno, vyspravil jsi plot, to ono urobil z polen; lelkuješ jako starý Kyryl, co mele na prázdno bradou tamto na dvorku u Michala Herpáka. A sousedky pokukují, to je pěkný gazda, ruce v kapsách a zívá, i bodejž ti čelist vypadla!

Tam dole na lukách — je Manya: co tam? Nemluvit na koně a tak. Buď si tam ty sám, co mně je rovina? Vida ho, čeledín odkudsi a řekne si, to a to kdybyste udělal, hospodáři. A vidíš, udělám; nemáš mně co poroučet, ale když to je ze dřeva, urobím to. Dřív — lesy se kácely; a prý se už dřevo neprodává, hnije v lese, pily stojí —

Hospodine, jednou zase krávy pást! Ne dvě kravičky, to by bylo pro síních lidem, ale dvanáct krav, a hnát je třeba až na Volov Chrbát, v ruce topor na medvěda — A nikdo neřekne: nemluvit na krávy. Musí se zakřičet na hovádka.

Ale Polana ani slyšet — prý osm stovek ti dá řezník za krávu, a ještě s tím dělá milosti. Nu, co řezník — pro sebe bych pěstoval dobytek: ale když nechceš, dobrá. Peníze do roviny ti vrážet nebudu.

Nebo zapřáhnout krávy do vozu a jet do polí úrodu svážet. Člověk jde, jde, jednu ruku na jhu, hybaj! O — ou! Žádný spěch, jen tolik, co krávy stačí. Ani v Americe jsem si nezvykl na jiný krok: jen jako když krávy jdou. A s nákladem úrody dolů, kolo zachycovat za paprsky, celý naložený vůz držet v ruce — chvála Bohu, člověk aspoň ví, že má pracky. To je, Polano, chlapská robota. Ach, slituj se, Bože, jaká marnost — jen ruce jednomu změknou; a jaké jsou to šikovné ruce, tvrdé americké.

Což, Polano, tobě se to běží, máš pořád co dělat, tu slípky, tu svině, tu cosi v komoře, ale chlapovi je hanba stát u plotu. Kdybys aspoň řekla, ty, Juraj, to a to bys mohl udělat; ale ty jako šipka, nelze na tebe ani promluvit. Mohl bych ti vypravovat — třeba to: v Americe, Polano, smí chlap zametat, nádobí smí umýt a utírat podlahu, a není mu hanba; dobře se mají báby v Americe. Ale ty — mračíš se, jak jen něco vezmu do ruky, a prý se to nehodí, budou se ti lidé smát. A což, ať se smějí, hlupáci. Dělám něco ve stáji, nakrmím a napojím koně — zas Štěpán se mračí; prý nemluvit na koně a tak. To víš, ty! A vůbec se mračí — nu, nu, jen mne nesežer těma očima. Ani s hospodyní nemluví, hubu stěží otevře a jen těma očima — Zlost má, je zlostí celý žlutý, sám se užírá. — I Polana se ho bojí, říká: Jdi, Hafie, řekni Štěpánovi, ať udělá to a to, zeptej se Štěpána na to a ono — Hafie se ho nebojí. Strýčku, řekne mu, a on ji pohoupe na kolenou, takto, Hafie, skáče hříbě, takto se kolébá kobyla — a zpívá; ale jak někoho uvidí, jako by mu zatrhl, a už zaleze do stáje.

Hordubal se drbe v (...)

(......)