Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
“Štěpán doma?”
“Není, šel do města.”
Biegl odstrčil Michala Manyu a vběhl do domu. Gelnaj se zatím dává se starým Manyou a Michalem do řeči o počasí, o zajících a že jim tuto vytéká močůvka na cestu.
Biegl se vrací, za ním Štěpán, bledý, vzpurný, šaty plné sena.
“Tak co jste povídal, že není doma?” uhodil Biegl na Michala.
“Říkal ráno, že půjde do města,” mumlal Michal. “Hlídám já ho?”
“A zatím se schovával v seně! Proč jste se tam schovával, vy?”
“Neschovával,” mračí se Štěpán. “Co bych se schovával? Spal jsem.”
“To jste se asi nevyspal v noci, co?”
“Vyspal. Co bych se nevyspal, pěkně prosím.”
“Tak proč jste spal teď?”
“Protože — nemám tu co robit. Dost jsem se narobil ve službě.”
“Včera robil, prosím poníženě, po celý den oral pole,” pomáhá honem starý Manya.
“Vás jsem se neptal,” uryl Biegl. “Jděte do jizby, chytro, a Michal také.”
“Ach ja ja,” vzdychl Gelnaj. “A co vy, Štěpáne, tomu říkáte, co se stalo s Hordubalem.”
“Já mu to neurobil,” vyhrkl Štěpán.
“Tak vy už víte, že ho zabili?” spustil vítězně Biegl. “A kdo vám o tom řekl?”
“— — Nikdo. Ale když člověk vidí žandáry — hádá, to bude cosi s Hordubalem.”
“A proč právě s Hordubalem?”
“Protože — protože jsme se pohádali.” Štěpán zatíná zuby a pěsti. “Vyhodil mne, pes jeden!”
Biegl je trochu zklamán. “Dejte pozor, Manyo: vy tedy přiznáváte, že jste se s Hordubalem rozešel ve zlosti.”
Štěpán zlobně ukazuje zuby. “To přece ví každý.”
“A chtěl jste se mu pomstít.”
Štěpán zafrkal. “Kdybych ho potkal — nevím, co bych urobil.”
Biegl chviličku rozvažuje: Štěpán se nedá lehko.
“Kde jste byl tuto noc?”uhodil zpříma.
“Doma jsem byl, tady. Spal jsem.”
“To se ukáže. Může vám to někdo dosvědčit?”
“Může. Michal — Ďula — náš starý — Zeptejte se jich.”
“Mně nemáte co radit,” utrhl se Biegl. “Včera odpoledne jste mluvil s Hordubalovou. O čem?”
“Nemluvil jsem s ní,” prohlásil Štěpán tvrdě a soustředěně. “Vůbec jsem ji neviděl.”
“Lžete! Sama řekla, že měla s vámi schůzku — že jste se jí ptal, kdy si máte přijít pro své věci —”
“Neviděl jsem ji už deset dní,” stojí Štěpán na svém. “Co jsem ze služby, nebyl jsem v Krivé a gazdovou jsem neviděl.”
Biegl zuří. “Dejte si pozor, já vás naučím jinak mluvit! Hybaj, půjdete mi ukázat, kde jste v noci spal.”
Štěpán krčí rameny a vede Biegla dovnitř. Gelnaj ťuká na okénko: “Hej, starý, pojďte sem!”
Starý Manya se šourá ven a nedůvěřivě mrká. “Prosím pěkně, co se stalo?”
Gelnaj mávl rukou. “Ale, Hordubala tuto noc pobili, dostal holí přes rypák. Poslyšte, starý, neurobil mu to Štěpán?”
Stařík vrtí hlavou. “A to ne, prosím poníženě, to nemohl Štěpán. Štěpán byl doma, spal. Hej, Michal, pojď sem! Pověz, kde byl tuto noc Štěpán?”
Michal se rozmýšlí a povídá pomalu: “No, kde by byl? Spal nahoře, se mnou a s Ďulou.”
“Tak, tak,” kývá hlavou Gelnaj, “hned jsem si to myslel. A to on má Hordubal v dědině nepřízeň. To víte, bohatý Amerikán, a ani sousedy nepočastoval.”
Starý Manya zvedl ruce. A jé, bohatý! na krku nosí sáček (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
