Karel Čapek

TRAPNÉ POVÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NA ZÁMKU

„D, Mary, D,“ opakovala Olga s mechanickou trpělivostí. Malá Máry neochotně odklepávala na pianě lehounkou etudu; na ní zůstaly stát již čtrnáct dní a jde to čím dále tím hůře; Olgu pronásleduje ta protivná dětská melodie už i ve snu.

„D, Mary, podívejte se: C D G D,“ předzpěvuje Olga slabým hláskem a přehrává na klavíru. „Dávejte přece pozor: C D G D, ale Mary, D ! D ! Proč hrajete pořád E ?“

Mary neví, proč hraje špatně, ví jenom, že musí hrát: její oči planou nenávistí, kope nohama do židle a v nejbližší chvíli uteče k papá; zatím umíněně hraje E a zase E. Olga už nedává pozor a vyhlíží umučenýma očima z okna. Svítí slunce, veliké stromy v parku se ohýbají žhavým větrem; ale ani v parku není volnosti, ani v těch režných polích za parkem, - ach, kdy už bude konec hodiny? A zase, zase E!

„D, Mary, D,“ opakuje Olga plna zoufalství, a náhle propuká: „Vy nebudete nikdy umět hrát.“

Děvčátko se vztyčilo, ožehlo Olgu pohledem rodové pýchy a ozvalo se: „Oč, slečno, že to neřeknete před papa?“

Olga se hryzla do rtu. „Hrejte !“ křikla zbytečně ostře, zachytila nenávistný pohled dítěte a jala se hlasitě, netrpělivě počítat! „Jedna, dvě, tři, čtyři. Jedna, dvě, tři, čtyři. Jedna, dvě, tři, čtyři. C D G D. špatně. Jedna, dvě, tři, čtyři...

Dveře salonu se zachvěly. To jistě starý hrabě se za nimi postavil, aby poslouchal. Olga stlumila hlas: „Jedna, dvě, tři, čtyři. C D G D. Dobře, Mary!“ Dobře to sice nebylo, ale starý hrabě poslouchá. „Jedna, dvě, tři, čtyři. Teď je to dobře. Vždyť to není tak těžké, že ? Jedna, dvě...“

Dveře se rozlétly, a chromý hrabě vešel, lomoze svou holí. „Ha, ha, Mary, wie gehts? Hast du schön gespielt! Že, slečno?“

„Ó ano, pane hrabě,“ přisvědčila Olga horlivě, vstávajíc od klavíru.

„Mary, du hast Talent,“ volal ochromený stařec, a pojednou - bylo to skoro hrozné napo- hled: padl těžce na, kolena., až podlaha zaduněla, a s jakýmsi vzlykavým vytím líbal své dítě na krček hlasitými, divými polibky. „Du hast Talent,“ mumlal, „du bist so gescheit, Mory, so gescheit! Sag'mal, was soll dir dein Papa schenken ?“

„Danke, nichts,“ odpovídala Mary, krčíc lehtivě ramínky pod jeho pocely. „Ich möchte nur...“

„Was, was möchtest du?“ žvatlal hrabě nadšeně.

„Ich möchte nur nit so viel Stunden haben,“ hodila Mary.

„Ha, ha, natürlich,“ smál se hrabě uchvácen, „nein, wie gscheit bist du! Že, slečno?“

„Ano,“ vydechla Olga.

„Wie gescheit,“ opakoval stařec a chtěl vstáti. Olga mu přiskočila na pomoc. „Nechat,“ křikl hrabě prudce a stoje na kolenou a rukou jako zvíře, hleděl se vztyčiti. Olga se odvrátila. Tu sevřelo pět křečovitých prstů její paži, a opřen o ni celou tíhou starý hrabě vstával. Olga div neklesla pod váhou toho velikého, mrtvicí ochrnutého, strašného těla; bylo to nad její statečnost. Malá Mary se smála.

Hrabě se narovnal, nasadil si skřipec a pohlédl na Olgu jaksi překvapen, jako by jí dosud neviděl.

„Miss Olga?“

„Please?“ vydechlo děvče.

„Miss Olga, you speak too much during the lessons; you (...)

(......)