Karel Čapek

PRVNÍ PARTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Už se svlékají, beze slova a tápavými pohyby. "Sakra," bručí nehlasně Pepek a dívá se na své rozbité ponožky; Adam upírá oči do země a zapomněl zouvat se; Martínek si hladí týl a široce zívá - A tu přichází starý Tomšík, řečený Vinca, takto uklízeč v umývárnách, a něčím cinká.

"Co to máš, Vincku?" ptá se Pepek, zvedaje hlavu od svých ponožek.

"To vám posílá pan ředitel," pšuká bezzubě Vincek. "Koňak. Koňak."

"A sakra," podivil se Pepek. "Mládenci, to je - Ukaž to sem!"

Pepek prohlíží vinětu a čuchá zkoumavě k zátce. "Tak vám řeknu - Lidi, starý je pašák. Ví, co se patří. - Nalej ty, Vinco, já mám prsty jako rohlíky." Pepek už nazvedá tlustou sklenku s koňakem proti světlu, ale vtom si to nějak rozmyslil. "Koukej, Vincku, jdi s tím k Hansovi, ať se napije první."

"Ale pan inženýr už bude ve vaně," brání se starý Tomšík skoro zděšeně.

"Tak mu to dones do vany a hleď mazat. Když náš starý může být kavalír, tak my taky, že jo. A řekni, že mu to posílá první parta."

Tomšík tedy šel a vyjádřil svůj hluboký nesouhlas aspoň zády.

"Co myslíte," ozval se tesař Martínek, "neměli bysme poslat skleničku taky Andresovi? Co bys ty, Adame -"

Adam pokrčil jedním ramenem. "Když tam byl s námi -"

"Suchánku!"

"No, jako prachařovi, že jo," zabreptal děda. "Já myslím, že bysme mu měli tu poctu vzdát, ne?"

"My na to kašleme, že je prachař," prohlásil Pepek. "My jsme tady náhodou jako dobrovolná parta, rozumíš? Prachař neprachař, to na nás neplatí."

"Já bych mu poslal," řekl tesař rozvážně. "Pes on je, ale výdřevě rozumí. A strachy se taky nepodělal."

"No jo," brumlal Pepek. "Ale tady jde o to, že to třeba odmítne. A to by si naše parta nemohla nechat líbit, že jo."

"Však on neodmítne," mínil tesař mírně. "Proč by měl odmítnout?"

"Aby se vytahoval. Já nevím, to není jen tak," chmuřil se Pepek. "Co ty myslíš, Matulo?"

Matula zachrochtal na znamení protestu.

"Co Standa?" řekl Martínek, a Standa se potěšil. Tak vida, taky se ho zeptali! "Já myslím," začal s prodlevou, aby udělal místo pro názor spravedlivý a pojatý jaksi s vyššího stanoviska. "Andres se hlásil stejně dobrovolně jako my."

"Dozorce musí, ty nádivo," poučil ho Pepek. "Jakýpak by to byl dozorce, kdyby se nehlásil! Ten to má jako povinné, víš? Na příklad ty ses nemusel vůbec hlásit, protože jsi jenom vozač a čápek, a taky nejsi tak placený. - Ale zrovna první ses taky meldovat nemusel," dodal Pepek nespokojeně. "Nejsi žádný havíř nebo tesařský mistr, člověče."

"To on tak Standa nemyslel," ozval se Martínek smířlivě. "Takys někdy šlápnul vedle, když jsi byl takový kluk jako on."

"Já dělal horší voloviny," bručel Pepek, "ale abych se takhle vytahoval před staršími kopáči na špičky, to zas ne, to se nedělá. Kruci, to bych byl od nich dostal pohlavek!"

Standa byl studem jako opařený. Hrkalo v něm deset odpovědí, na příklad že jako vzdělaný člověk zná svou povinnost líp než někdo jiný, nebo že tady nešlo o nějaké vytahování, nýbrž o záchranu lidských životů; ale mlčel, protože (...)

(......)