Karel Čapek

PRVNÍ PARTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII.

Parta se v hloučku courá k známkovně, odevzdat čísla. Je už noc, devět pryč; na Kristině je ticho a černo, jen tu a tam rozhozená světélka, strojovna svítí vysokými okny; na obzoru se blýská na počasí, nu, taková temná noc. U okna známkovny stojí v pozoru prachař Andres a hovoří s panem Hansenem.

Pepek se zastavil, oslněn nádhernou myšlenkou. "Mládenci, pojďte ještě do hospody! Třeba k Málkům."

"A proč?"

"No, když jsme jednou dohromady parta. - To by se mělo oslavit."

"Že by se ti chtělo," povídá ospale tesař. "Já mám doma večeři - a já rád spím, člověče."

"Tak přijď třeba až po večeři," svoloval Pepek velkomyslně. "Matula půjde, Standa a dědek taky -"

"Co?" ptal se Suchánek nechápavě.

"Do hospody, jako parta."

"A jo, to jo," souhlasil dědek pln horlivosti. "Jako parta, to jo."

Od okna známkovny se oddělil dozorce Andres. "Tak zítra," řekl odměřeně, "zítra v pět hodin odpoledne... by se mělo zase nastoupit."

"No jo," řekl tesař Martínek. "My přijdeme." A hodil své číslo na okno známkovny. "Tak, platím!"

"Jaké to tam je?" ptal se vrátný.

"Se tam můžete podívat," bručel Pepek, "to se nasmějete. - Tak jdeme! Aus!"

Venku před mřížovými vraty čeká několik postav. Samé ženské. Jedna chvatně běží vstříc. "Pepku," vydechuje uřvaně, "jsi tady? Zaplať Pánbůh!"

"No jo," utrhuje se Pepek. "Jdi teď domů, já přijdu. - Krucifagot," bručí pro sebe a potrhuje zlostně hlavou, jako by ho škrtil límeček. "No tak odraz!"

Hubená ženská postava přistupuje beze slova k prachaři Andresovi. "Co je?" ukrajoval Andres zběžně. "Nic? Děti v pořádku? Tak pojď." A vykročil tak rychle, že mu stěží stačila, byť byla o hlavu delší než on.

Ta třetí je Marie; stojí nehnutě, jen tiskne zkřížené ruce k prsoum a dívá se před sebe nezvykle rozšířenýma očima. Adam se k ní zmateně klátí. "Ty, Mařenko?" vypravil ze sebe. "A proč - Tos ani nemusela." Marie neříká nic a pořád se tak divně dívá na Adama. "Nu, vidíš," bručí Adam stísněně a odvrací oči. "Vždyť to nic nebylo."

Z vrátek vychází chlapeckými kroky pan Hansen; a jemu rychle, rovně jde v ústrety ta čtvrtá v dlouhém plášti. Paní Hansenová, dlouhonohá Švédka. Teď se mu pověsí na krk, myslí si Standa a ani neví, jak by se honem díval jinam. Ale paní Hansenová jen podává Hansovi ruku a něco mu povídá, jako by nic. Pan Hansen se usmál, pokývl hlavou a vzal paní Hansenovou pod paží, tak, vyrovnat krok, a už jdou a povídají si, jako by se ani nic nestalo. Jako by si to drandili na tennis nebo co. Standa se za nimi dívá bezmála s otevřenou hubou. To mi jsou lidé!

"No tak, Mařenko," mručí Adam skoro prosebně. Marie má najednou oči plné slz či co, musí se odvrátit a jde slepě vedle Adama. Standu to zrovna bolí u srdce. Měl by ji někdo vzít pod paží a vést, jak pan Hansen vede svou Švédku; zatím se ten Adam váhavě klátí na metr od ní a je mu vidět na zádech, že za živého boha neví, co by jí řekl. Marie jde jako nevidomá, mačká v ruce šáteček a čeká, jistě na něco čeká; jenže Adam si s tím neví rady, krčí (...)

(......)