Karel Čapek

PRVNÍ PARTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII.

První, co zase slyšel, bylo, jak někdo chvatně povídá: "Zvedněte mu nohy, aby mu šla do hlavy krev."

Standa otevřel oči a vidí z té tmy nad sebou se naklánět Adamovu dlouhou tvář a zapadlé, pozorně mrkající oči. "Kde je... pan Hansen?" mumlal mátožně.

"Hier." Nad Standou se z černé tmy vynoří lesklý, ušmouraný nos, a tuhá ruka ho pleská po tváři. "Nicht ohnmächtig werden! Ist schon gut?"

Standa zvedá hlavu, aby se rozhlédl, - kde to jsem? U nohou mu klečí tesař, za ním Pepek, Andres, děda Suchánek, Matula - celá parta; je tu kolem natlačeno těch polonahých, ukoptěných těl, a všichni se tak zaraženě dívají, až to Standu mate. "Co... co to bylo?" vypravil ze sebe užasle.

"Detonace," řekl někdo.

"Tak vidíš, ty vole," vydechl zhluboka tesař a vstává. "A příště už nestrkej prsty mezi kopnu a pažiny, jo?"

Prsty... pravda, to jsou prsty; Standa si teprve teď uvědomuje tu hroznou bolest v levé ruce; na čele mu vyráží studený pot, a někde v krku mu to tiše úpí.

"Bolí to?" hučí Adam zblízka.

"Bo-bolí trochu."

"Já skočím pro nosítka," vyhrkl Pepek a upaluje, krom těch škorní nahý, jak ho Pán Bůh stvořil. Martínek pečlivě skládá svůj kabát a košili a jako polštář je vsunuje pod Standovu hlavu. "Teď lež, jo?"

Adam se zvedá a povytahuje si kalhoty. "Tak je to jen levička," brumlá s úlevou a nasazuje si masku.

Standa se pokouší opřít se o pravý loket. "Tak ... jděte dělat, mládenci," koktá. "S-s-se mnou se nemusíte zdržovat."

Někdo mu pohladil hlavu. "Jseš chlapík." Snad to byl Andres nebo kdo. Standa se chce podívat na svou levičku, ale má ji utaženou bílým kapesníkem, snad je to šátek pana Hansena; a zpod šátku mu čůrkem vyhrkuje krev. Krev - Standa nemůže vidět krev, dělá se mu mdlo; ale jenom ne omdlít, za žádnou cenu neomdlít, myslí si zatínaje zuby, aby si parta nemyslela -

"Radši ho posaďte," povídá Andres. "Při počvě jsou plyny."

"Můžeš sedět, Stando?" stará se Martínek. "Já tě posadím, nechceš?"

"Ne, já sám," brání se Standa. "Jen jděte, já... já potom dojdu sám... jen se nestarejte -"

"Já tady u tebe zůstanu," drmolí ochotně děda Suchánek. "To víš, on se musí Adam podívat, jestli se nám to nezavalilo, že jo."

"My se taky musíme podívat," povídá váhavě Martínek a vyměňuje letmo pohled s Andresem. "Však oni pro tebe přijdou. Zatím se tu měj - Kafe bys nechtěl?"

"Ne, nic."

Matula sebou pohnul. "Kdyby... kdyby tu měl někdo kořalku," chrčel. "Vymýt... kořalkou. Nebo se vymočit na ránu. To se nejlíp vyčistí." Ještě přešlapoval a hladil si dlaní týl. "No jo," odchrchlal soucitně a hrnul se za tesařem.

Pan Hansen se naklonil nosem k Standovi, opřen dlaněmi o kolena, a díval se mu zblízka do očí. "No tak," vyhrkl po česku, "líp?" A radostně se zasmál.

Standa se usmál, ačkoli mu bolestí tekly slzy. "Líp, pane Hansene. Už je to dobré. Schon gut."

"No tak.,. vidíš," šklebil se pan Hansen. "Sie sind... ein... braver Kerl. Jo. Gut." A mávl rukou. "Muß gehen."

Standa se usmívá, pláče bolestí a kývá tělem, aby utišil tu (...)

(......)