Karel Čapek

PRVNÍ PARTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIII.

"Podíváme se na to," lomozil tlustý primář. "Nebojte se, chlapče, nebude to bolet. - Tak honem, sestro, svléknout, vykoupat a potom na sál!"

Standa se zoufale stydí, když ho dvě čisťounké sestry svlékají z kalhot a ponožek a vedou do vany. "Já půjdu sám," brání se, ale nedá se nic dělat; už ho mydlí a drhne taková veselá tlustá maminka s lesklými tvářemi. "Hned to bude," směje se a vytírá Standovi i nos mezi očima.

"Ale prsty si nenechám stříhat," ujišťuje Standa ponuře, odhodlán bránit se na život a na smrt, kdyby na něho ten tlustý doktor šel s nůžkami nebo čím. Ale když ho dovedli na sál, kleslo mu srdce nadobro; sedí na krajíčku židle a úzkostlivě mžiká. Jde k němu nějaký mladý doktor v bílém plášti. "Poslouchejte, neměl jste někdy záškrt nebo tyfus?" ptá se jako mimochodem.

"Neměl," mumlá Standa poděšeně. "Tak vám dám injekci proti tetanu," povídá mladý doktor spokojeně a beze všeho spěchu si chystá nějaké věcičky. "To nebude bolet." Natírá Standovi paži něčím studeným a potom se blíží s tenkou jehlou; Standa má hrozný strach. "Teď držte," hučí mladý doktor, bere Standovo maso mezi dva prsty a silně, rychle do něho vráží jehlu. Standa tlumeně zařval.

"No no," bručí mladý doktor. "Takové poranění jste vydržel, a teď brečíte při injekci!"

Standa je na rozpacích; jak mu taky říci, že tam byla při tom celá parta, kdežto tady je na to člověk sám; to je, pane, veliký rozdíl! Ale už se do dveří valí ten tlustý, hartusivý doktor v bílém plášti, a za ním dvě bílé sestry jako ministranti. V Standovi hrklo. "Tak položit," křičí tlustý primář a jde si ještě jednou umýt ruce; a než Standa pochopil, co se děje, už leží na nějakém stole a vidí nad sebou bílý strop; při tom se mu zmateně zdá, že k tomu stolu šel sám pokorně jako ovce a že mu jen někdo pomáhal lehnout. Ale to už má Standa na nose něco mokrého, a někdo mu říká, dýchejte zhluboka a (...)

(......)