Karel Čapek

PRVNÍ PARTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVII.

Pravda, mnoho má Standa o čem přemýšlet; chová na prsou tu levičku jako nemocné dítě a krabatí čelo samým hloubáním. Ale když se blíží pátá hodina, nechá všechno ležet a běžet, uvelebí se na posteli s koleny pod bradou a přivírá oči. Teď už se první parta chystá sfárat. Teď se asi převlékají, stahují si košile přes hlavu a spouštějí kalhoty; je to tu silně cítit mužskou tělesností. Pepek jistě na něco nadává, děda Suchánek brebentí, Matula funí a Adam mlčky a vážně mrká z těch zapadlých očí, jako bubák. Martínek se mírně usmívá, jo, mládenci, to vám je krása, ten špitál, nebo tak něco. Standa počítá minuty. Teď už tam asi přijde Andres, má na hlavě propocený klobouk a v ruce kahan, a počítá očima svou partu. Jeden, dva, tři, čtyři - kde jen ten pátý? - "Tady," hlásí se Standa šeptem, "tady jsem!" - Tak dělejte, ať už jdeme, hubuje prachař Andres. - No jo, my hned -

Teď asi jdou řádkou ke klecím a bimbají kahany; nějak jim není do řeči. Zdař bůh, mládenci! Klec se rozjíždí do té černé šachty; Andresovi tvrdne tvář, děda Suchánek ševelí rty, jako by se modlil, Matula supí, Pepek křečovitě zívá a dlouhý Adam chrání rukou kahan a mrká do prázdna; jen Martínek mírně a trochu ospale září. A pořád, bez konce běží nahoru ty černé stěny, první parta zapadá jako do bezedné studny - mládenci, chtěl by křičet Standa za nimi, zdař bůh; a při tom jako by sjížděl s nimi a díval se nahoru, kam pořád ubíhají ty černé potící se stěny.

Ryc, klec se nárazem zastavuje, a parta se kymácí tou nekonečnou klenutou chodbou pod šňůrou žárovek; napřed si vyšlapuje Andres, jen šavli mu do ruky dát, jedna, dvě, jedna, dvě, vlevo bok, a první parta mašíruje řádkou do černé těžně třídy. Standa se dívá za nimi jako z dálky; pět kahanů se kolácí a třepetá pořád dál, už se vrtí docela na dně té nekonečné tmy; teď zase do leva, ten dlouhý bledý člověk jim otvírá prkenná vrátka, zdař bůh! Dusný, těžký vzduch osmnáctky zalil Standu tak, že musí vdechovat otevřenými ústy. "Horko, že?" povídá Martínek s úsměvem, jako by šli po mezi v polích. Už je to jen kousíček, - už jsou asi tam, kde Martínek s Matulou spravovali výdřevu; těch nových podražců co tu je, a nové rozpěry jako hrom - Tamhle už je vidět kahan a koženou čepičku pana Hansena. Andres vypíná prsa a po vojensku sráží paty: Hlásí se první parta: dozorce Andres, lamači Adam a Suchánek, tesař Martínek, zedník Matula, mladolamač Falta a vozač Půlpán. - Co, Standa je tu taky? - "To víte, že je," šeptá Standa s očima zavřenýma.. "Kde jinde bych byl než s vámi!"

Teď asi parta shazuje kabáty a košile, odhaduje Standa, - jen plivnout do dlaní a může se začít. Tak vida, ti svrabaři z druhých part dali aspoň tu zavalenou chodbu do pořádku, ale jinač to zůstalo, jak jsme to tu nechali my; bude se prorážet, mládenci! Dlouhý Adam si nasazuje na hlavu kyslíkovou masku se sloním chobotem a opíná se řemením; už klečí na zemi a šup, souká se pod zalomený strop; teď začne z dálky rachat jeho sbíječka. Pepek asi kušní a (...)

(......)