Karel Čapek

PRVNÍ PARTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVIII.

Zeptám, se Pepka nebo Suchánka, rozhoduje se Standa a už chce běžet. Ale co, zůstal-li tam právě Pepek.., nebo Suchánek! Standa zůstal stát jako přibitý. Za nic na světě by teď nechtěl mluvit s plačící Anýžkou, nebo s uřvanou Ančkou cumplochem; to bych nemohl, cítí zbaběle, jen to ne! Že by se šel zeptat u Martínka, u Adama, u Andrese, - ale vždyť tam mohl zůstat kterýkoli z nich! Standa se kouše do rtů, je mu slabo rozčilením a strachem. Třeba u Málků to budou vědět, napadá ho; nebo Málek aspoň poradí, kde se přeptat. A Standa poklusem běží k Málkům.

Chvála bohu, sedí tam Pepek a opírá si hubu o dlaň právě u toho stolu, kde zasedala celá parta. Standa si oddychl.

"Dobře, že jdeš," mumlal Pepek. "Já věděl, že někdo přijde."

"Kdo - kdo," vydechuje Standa zajíkle.

"No přece Adam," mračí se Pepek a potrhuje hlavou, jako by ho škrtil límec.

Bylo ticho. Standa si sedl jako bez ducha; je to zvláštní, - takový pocit prázdnoty nebo tuposti, jenom před očima se mu všechno nějak rozplývá. Tak tedy Adam tam zůstal! Divné, Standa to vlastně cítil předem -

Pepek zvedl oči. "A já to říkal pořád, že tam jednou zůstane! A taky jo," odplivl dožraně. "Ke všemu jsem byl při tom, člověče!"

"A jak... jak se to stalo?"

Pepek si zamračeně cucá prst. "Jsem si utrhl nehet. No, jak! Zrovna se měla udělat v Hansově chodbě prorážka - Jo, a Andres ještě povídá, pozor, mládenci, ať vám to nespadne, až ten pilíř probouráte; já na to radši půjdu sám.

- To víš, skrček: musí dělat fóry. Jenže... jestli je někdo na takovou rachotu, tak je to Adam, že jo; ten má ruce jako hodinář; nikdo tak čistě a zrovna jemně nevyrubá pilíř jako Adam. No jo, povídá Andres, ale tohle není obyčejná prorážka; tady nevíš, do čeho se na druhé straně probouráš a na čem tam ten strop leží.

- Jen se neboj, povídá Adam, na to já mám, člověče, hmat; ale masku si nevemu, abych slyšel, jak tam pracuje strop; pět minut prý to vydržím, a dnes tam je těch plynů míň - To teda je pravda," vysvětloval Pepek, "oni tam tlačili vzduch, aby se ta chodba vyvětrala.

- Tak on se ještě jako usmál, nadýchal se vzduchu a vlezl dovnitř. To jsme ho viděli naposled."

Pepek se zašklebil a strčil znovu palec do úst. "Potvora, to bolí! - My všichni jsme teda zůstali venku a poslouchali, až začne sbíjet; a já povídám, Andres, já táhnu za ním. - To jdi, řek Andres, ale vem si masku, dva bez masky vás tam nepustím. - Tak jsem si narazil kuklu a lezu za Adamem; to už bylo slyšet, jak pracuje s tou sbíječkou. Posledních pár metrů se muselo po břiše

- a tam vidím Adama, totiž jenom jeho bagančata, jak leží na pupku a dělá. To víš, pro tu masku a ten Adamův oškrt jsem prdlačku slyšel, tak jen mrkám, kdyby něco - A najednou ti koukám, jak se na stropě odlupuje taková slupka kamene, jako by se ten strop prohýbal. Adame, zpátky, křičím, ale on kdepak neslyší a vráží to tam dál. Tak já honem tu kuklu dolů a chci ho zatahat za nohu; ale jak jsem si tu masku strhnul, cítím ti na ksichtě průvan - hergot, (...)

(......)