Karel Čapek

ŽIVOT A DÍLO SKLADATELE FOLTÝNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7

Váša Ambrož

Mecenáš

Byli jsme v mistrovské škole konservatoře, tři chudí hoši: houslista Procházka, řečený Ládíček, tlustý a ospalý Mikeš, zvaný Fatty, a já. Z čeho jsme byli živi, to ví milý bůh; asi z toho, že jsme si pořád mezi sebou půjčovali jednu dvacetikorunu, kterou Fatty jednoho šťastného večera vyhrál u klavíru v nočním lokálu.

Jednou si nás zavolal náš milovaný učitel a mistr a radostně nám ohlásil: “Mládenci, měl bych pro vás mecenáše!”. Prý k němu přišel zámožný přítel umění a řekl mu, že je ochoten podporovat dva nebo tři nadané budoucí skladatele. Sto padesát korun měsíčně, hoši, řekl nám; není to mnoho, ale dáte-li si na sobě záležet, může to být později víc. Tak ať mi, holoto, neuděláte ostudu, končil starý dobrák dojatě, a ať se mi slušně chováte! Pamatujte si, že musíte mít čisté límce a že se klobouk nedává na piano. A už koukejte mazat, abyste se představili!

To se rozumí, koukali jsme mazat; sto padesát korun, to byl pro nás neuvěřitelný dar z nebe Když jsme zazvonili u pana Foltena, připadalo nám, že nás je celé stádo, samý nadějný skladatel v černých oblýskaných šatech, a dělali jsme se co nejtenčí, aby nás nevypadalo tolik. Panská s bílou zástěrkou nás uvedla k panu Foltenovi; seděl u ohromného psacího stolu v brokátovém zlatém županu a psal. Zvedl hlavu, nasadil si brýle, které ho dělaly starším a přísnějším, a pozorně si nás jednoho po druhém prohlédl. Byl patrně (nevím ovšem proč) s námi spokojen, neboť na nás přátelsky zakýval a řekl: “Tak to jste vy? Mně vás doporučil váš učitel. To je veliký umělec, pánové! Veliký umělec a člověk!”

Mumlali jsme, že zajisté ano. Pan Folten zazvonil a vstal. Ve mně hrklo, že jsme snad něco provedli a že nás nechá vyhodit; Fatty rozčileně funěl a Ládíček se velkýma očima rozhlížel po tom sametovém pokoji. Ale nevyhodili nás, jen přišla ta švihlík panská a udělala knix docela jako na divadle. “Annie, přineste pánům čaj,” kázal pan Folten. “A posaďte se, pánové! Tady, prosím!” Mumlali jsme sice, že rádi stojíme, ale museli jsme se usadit do křesel, v jakých jsme ještě neseděli. Fatty se zabořil tak hluboko, že leknutím ustrnul, Ládíček nevěděl, co s dlouhýma nohama, a já jsem iniciativně zahájil hovor tím, že jsem nesměle odkašlal. Pan Folten se vrhl do svého křesla a sepnul špičky dlouhých prstů. “Veliký mistr,” opakoval ještě jednou. “Já vám, pánové, blahopřeji k takovému učiteli. Vůbec věnovat se umění je krásná životní dráha. Krásná... a těžká. Já vím nejlíp, jakým utrpením je být umělcem.” Přitom si projel kštici dlouhou rukou. “Musíte být připraveni na tvrdý a odříkavý život - -” Fatty Mikeš uděšeně mrkal a Ládíček bloudil očima po těch záclonách a kobercích. Pan Folten mluvil o nepochopení, se kterým se veliký umělec setkává, a já jsem chvílemi vydával různé zvuky souhlasu. Do toho přišla panská s ohromným podnosem; Ládíček se jí vrhnul vstříc, aby jí ten tác vzal galantně z rukou, ale asi to nemělo být, protože si toho nevšimla a postavila tu čajovou (...)

(......)