Karel Čapek

ŽIVOT A DÍLO SKLADATELE FOLTÝNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8

***

Dvě poznámky

Ve vyprávění paní Karly Foltýnové padla zmínka o dvou osobách, jež hrály určitou, byť jen episodickou roli v životě a díle Bedy Foltena. Z důvodů nasnadě ležících nebylo možno získati jejich vzpomínky na zesnulého skladatele; i zařazujeme na toto místo v zájmu časové i věcné souvislosti aspoň něco málo údajů a podrobností, které jsme o řečených dvou osobnostech mohli přímo nebo nepřímo sebrat.

První z nich byla ona “cizí zpěvačka", jak ji označila paní Karla Foltýnová: Byla to kdysi skutečně jedna z nejslavnějších operních hvězd, a o jejích primadonských rozmarech, o jejích láskách a špercích, o jejích honorářích a porušovaných kontraktech se vypravovaly neuvěřitelné věci. Tehdy ovšem, když hostovala na naší scéně, její pěvecká sláva už hodně pohasínala; bylo jí značně přes padesát let, zatím co Beda Folten sotva překročil svou třicítku. Nicméně byla ještě imposantní ženský zjev, a její vystoupení nebylo takovým neúspěchem, jak naznačeno; aspoň její herecké umění působilo stále ještě mohutným dojmem.

Pisatel těchto řádků byl sám v divadle, když tehdy pohostinsky zpívala v Carmen; o přestávce potkal ve foyeru Bedu Foltena. “Jak se vám líbila?” ptal jsem se ho.

Folten udělal malou grimasu. “Vůbec ne,” řekl suše. “Příliš stará.”

“Jak by ne,” povídám mu. “Spočítejte si, že už byla slavná, když byla milenkou...” A jmenoval jsem mu jednoho z nejslavnějších operních tvůrců světa, který tehdy byl už nějakých dvacet let nebožtíkem. Člověk takové věci neříká ani ze zlomyslnosti, ale jaksi mu to nedá.

Beda Folten na mne vypoulil oči. “Jistě? Ale to je úžasné! Jak to víte?”

“To přece je známo,” řekl jsem. “Potom měla toho a toho,” a jmenoval jsem jednoho panovníka, jednoho velkého tenoristu a jednoho proslulého spisovatele. Na Foltena to zřejmé udělalo ohromný dojem. “Poslyšte, to musí být báječná ženská,” vyhrkl s obdivem. “Tu bych chtěl znát!”

Když po finále padla opona, viděl jsem Foltena stát v první řadě sedadel; tleskal jako šílený, div nepřepadl do orkestry. Zůstal tam skoro poslední a zuřivě tleskal; dočkal se toho, že se mu slavná diva zvlášť poklonila a poslala mu rukou polibek.

Za dva dny s ním utekla někam do Alp; měla ještě zpívat v Madame Butterfly nebo v čem, ale byla to zas jedna z jejích pověstných eskapád. A za další tři dny se u mne objevil Beda Folten, zničený a rozrušený, že se mu až brada třásla. “Prosím vás,” šeptal, “prosím vás, nechte mě několik dní u vás; já teď ještě nechci domů...”

Spráskl jsem ruce. “Člověče, to už vás ta stará Venuše vyhodila?”

Zrudl a uraženě se zamračil. “Co vás nemá,” vycedil mezi zuby. “Ta se do mne tak vášnivě zbláznila... Hrozná baba! Uvidíte, že za mnou přijede... Já nechci, aby mě našla!”

“Foltene,” povídám, “proč jste s ní vlastně utekl?”

Rty se mu třásly a namáhavě polykal. “Když... když jsem si myslel, že na ní bůhvíco je! Vy sáni jste mi říkal, kdo všechno ji miloval...”

Zůstal u mne asi týden; z některých narážek a podřeknutí jsem usoudil, že si s ní (...)

(......)