Karel Čapek

ŽIVOT A DÍLO SKLADATELE FOLTÝNA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

9

Jan Trojan

Instrumentace Judity

Můj styk se zesnulým panem Foltenem byl nedlouhý a vlastně jenom odborný. Přišel kdysi za mnou do divadla, kde jsem byl tehdy operním korepetitorem, se zvláštní žádostí: abych mu pomohl s instrumentací jeho opery Judita, kterou prý má hotovou. Řekl mi, že je v hudbě vlastně neškoleným samoukem; že od dětství hraje a vášnivě miluje hudbu, ale že okolnosti mu nedovolily studovat na konservatoři. “Snad,” řekl mi, “jsem spíš básník; upoutala mě látka Judity a chtěl jsem o ní napsat jenom drama. Nemohu za to, ale při každé scéně, kterou jsem psal, při každém dialogu, který jsem hnětl, se mi sám od sebe, neodbytně a vítězně protlačoval do vědomí hudební výraz. Zpívalo mi to samo, kde to mělo jen mluvit.” Pokrčil bezradně rameny. “Musel jsem to napsat jako hudební dílo. Krok za krokem mi to rostlo samo, text i hudba. Nyní jsem se svým dílem zhruba hotov, ale nevím, co s tím dál. Přece jenom mi chybí jisté technické, řekl bych řemeslné znalosti, na příklad v orchestraci “

“Promiňte, pane,” řekl jsem mu, “v umění není nic řemeslného. Celé umění musí být dokonalým řemeslem; a celé musí být uměním. Takhle se nesmí mluvit, pane,” řekl jsem mu. “Orchestrace není žádné řemeslo. Podívejte se na Berlioze, pane. Nebo si přečtěte partituru Dona Giovanniho, jaké to je řemeslo. To nejde, prosím; takhle bychom spolu nemohli vůbec mluvit.”

Omlouval se, že to tak nemyslel, že si jen uvědomuje, jak palčivě mu chybí jisté technické zkušenosti a znalost hudebních zákonů; že by nepotřeboval než vodítka nebo rady, podle kterých by pracoval dál, a proto se obrací na mne, abych mu pomohl; a nato mi nabídl honorář, který mě překvapil svou velkodušností.

“To nejde, pane Foltene,” řekl jsem mu. “To já nemohu přijmout. Já vám mohu dávat jenom hodiny, pokud si nenajdete někoho lepšího; já bych vám spíš radil toho a toho,” a jmenoval jsem mu několik dobrých hudebníků. “Já jsem spíš na vokální skladby,” řekl jsem mu, “ale dávám taky hodiny. Tolik a tolik za hodinu. Ale já vám radím někoho jiného, jde-li vám o instrumentaci. Na instrumenty já nejsem, pane Foltene. Mně stačí lidský hlas. To by nešlo.”

“Jenže mně záleží právě na vaší pomoci,” řekl. “O vás se tvrdí, že jste nejpřísnější a nejasketičtější hudebník. Mně chybí zrovna ta veliká kázeň,” řekl. “Mám strach, aby můj hudební projev nebyl příliš anarchický. Přiznám se vám, že jsem tak trochu barbar. Vím,” řekl, “že mám až nadbytek tvořivé síly a fantasie; ale nejsem si jist, je-li v mém díle ten pravý a čistý řád.”

“To nejde, pane Foltene,” řekl jsem mu. “Ten musíte mít v sobě. Víte co, já se na vaši operu podívám; ale nemohu vás naučit něčemu, co ve vás není.. Lituju, prosím, ale to naprosto nemohu. Taková biblická látka jako Judita,” řekl jsem, “to je hrozně vážná věc, pane Foltene. I když je to apokryf. Já jsem se pokoušel o žalmy, pane, a vím, co to je. Těžké. Ukrutně těžké.”

Smluvili jsme si, že k němu zajdu a že mi přehraje hlavní pasáže ze své Judity; a pak že se (...)

(......)