Karel Čapek

ANGLICKÉ LISTY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VY ANGLIČANÉ
(K ANKETĚ DAILY HERALDU)

Za svých mladších let jsem znal jenom dva typy Angličanů: jeden se jmenoval John Bull, byl tlustý a brunátný, nosil holinky a jezdecké kalhoty a obyčejně byl provázen buldogem; druhý se jmenoval Mr. Smith nebo nějak podobně, byl dlouhý a kostnatý, nosil kostkované šaty a zrzavé licousy a vyznačoval se tím, že za každé příležitosti kladl nohy na stůl. Oba se vyskytovali hlavně v karikaturách a ve veselohrách.

Když jsem později přišel do Anglie, shledal jsem k svému zklamání, že Angličané ve zdrcující většině nenosí kostkované šaty ani licousy, ani nekladou nohy na stůl; že (s výjimkou pana G. B. Shawa) nejsou nápadně dlouzí ani (s výjimkou pana G. K. Chestertona) nápadně zavalití. Tak člověk ztrácí iluze svého mládí. Naproti tomu jsem zjistil, že se Anglie téměř vším liší od kontinentu, počínajíc trávou a břečťanem a končíc univerzitou nebo parlamentem. Mohl bych dopodrobna napsat, čím se liší Nottinghill od Sevilly; ale byl bych v rozpacích, kdybych měl napsat, čím se obecně a bez výjimky liší obyvatelé hvězdy zvané Anglie od obyvatel hvězdy zvané Evropa. Je zajisté velký rozdíl co do zvyků a úrovně života mezi průměrným Britem a dejme tomu makedonským pastýřem; ale myslím, že skoro stejně nápadný je rozdíl mezi průměrným Britem ze Sněmovny lordů a Britem z Psího Ostrova. Nejsem si jist, mají-li obě tyto třídy Britů stejné nacionální kvality a stejné národní chyby. Mohl bych napsat pojednání o přednostech Angličanů, pokud jsem je pozoroval v klubu Athenaeum, nebo o jejich nepříjemných stránkách, pokud jsem je pozoroval jako turisty v Itálii; ale jsem si vědom, že ani Athenaeum, ani celá Itálie i se Sicílií a Riviérou není ještě celá Anglie.

Dostalo se mi lichotivého pozvání, abych řekl Angličanům do očí otevřeně a od plic všechno, co lze vytknout jim a jejich zemi. Nuže, našel jsem ve své paměti některé temné zkušenosti, jako je anglická neděle, anglická kuchyně, anglická výslovnost a některé jiné naprosto anglické zvyky; ale říkám si, hoví-li si Angličané v těch a podobných věcech, co je nám ostatním národům do toho? Proč bych jim vymlouval hrozný zvyk jíst pudingy z tapioky nebo uctívat anglickou šlechtu? Mám zvláštní sympatii pro všemožné národní zvyky, ať jsou to zvyky ostrovanů z Fidži, nebo ostrovanů z Velké Británie. Těšilo by mne, kdyby skotští bankéři chodili v kiltech a s nahými koleny, hrajíce na dudy, nebo kdyby Britové v hotelu Savoy místo foxtrotů tančili mečové tance. Jsem nakloněn považovat všechny národní zvláštnosti za pozitivní obohacení tohoto světa. Vážím si Anglie zejména proto, že dovedla udržet tolik svých zvyků; myslím, že k tomu bylo třeba krom jisté národní hrdosti také značného smyslu pro humor. Vcelku jsou domorodci britských ostrovů v očích cizince (...)

(......)