Karel Čapek

ANGLICKÉ LISTY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ŘEČ DO BRITSKÉHO ROZHLASU

Moji drazí britští posluchači,

ačkoliv tuto řeč nebudu sám mluvit, pociťuji, zatímco ji píšu, jisté rozpaky před vámi. Zdá se mi, že by nebylo slušno, abych řekl cokoliv proti vám, protože se nemůžete bránit; nemůžete mně skočit do řeči a protestovat, že nemám pravdu. Pravda, mohli byste mne vypnout nebo případně chopit se kladiva a rozbít svůj přijimač; přesto by jakési vlny (nebo co to je) pobíhaly vesmírem a roznášely křivé poznatky o ostrovanech Velké Británie. Mimoto jsem cizinec a byl jsem v Anglii jenom jednou; proto prosím, abyste mne nepokládali za znalce, který ví o Anglii více než jiní, nýbrž právě za cizince, který se v Anglii podivil věcem, kterým vy se nedivíte.

Říkám, že jsem byl v Anglii jenom jednou. Není to tak docela pravda. Každý, kdo čte anglickou literaturu, vstupuje do té nejskutečnější a nejangličtější Anglie. Pokud tomu rozumím, anglická literatura je ještě angličtější než anglická církev nebo anglická politika; řekl bych, že vaše knihy jsou tak absolutně anglické jako anglický venkov nebo anglická rodina. Nic víc snad nepotřebuje být řečeno k chvále vaší literatury.

Zdá se, že ostrované Velké Británie žili dlouho a doposud žijí ve zvláštním klamu. Cestují po celém světě, domnívajíce se, že povodí řeky Niger nebo Amazonas je romantičtější a pitoresknější než například okolí říčky Cam. Stalo se mi v Londýně, že jsem byl představen jednomu gentlemanu. “How do you do,” řekl přívětivě, “byl jste v Číně?” Tehdy jsem se nepokusil vyložit mu, že nemyslím na Čínu, jelikož právě objevuji Anglii, a že podle mého mínění je Anglie stejně exotická krajina jako Čína. Není nemožno, že ten gentleman v tuto chvíli naslouchá mému povídání; rád bych mu řekl, že od té doby jsem sice nebyl v Číně, ale v několika jiných zajímavých zemích, a že žádná z nich nebyla tak podivná a překvapující jako Velká Národní Rezervace Anglosasů a Kaledonců, po které jsem putoval tehdy. Žádná země neuchovala víc své původní přírody a svých kmenových zvyků než Anglie. Potkal jsem cestující Angličany například v Seville, v Girgenti nebo v Perugii; ať jsou kdekoliv, vezou s sebou ve svých zvycích i názorech kus Anglie, tak jako Beduín s sebou vozí svůj modlicí koberec, a nejsou s to z ní vykročit. Mám jakési podezření, že tím způsobem vznikla Britská říše: že nějaký Brit přistal na neznámém břehu a založil tam golfové hřiště, anglickou neděli, obchod, horkou vodu a domek s cihelným krbem. Všude, kde se zastaví Angličan, vznikne britský ostrov. Cestující Angličané jsou putující britské ostrovy. Někdy to platí i o britské politice, ale to je, jak říká Mr. Kipling, jiná povídka.

Mám-li vypočítat několik věcí, které u vás bijí cizinci do očí jako zvlášť anglické a následkem toho mimořádně malebné, začnu hned půdou, po které chodíte. Vzpomínám si na bílou křídu Doveru a červené skály devonské, na růžovou žulu z Inverness, zelený kámen Jezerního kraje a modrou břidlici Severního Walesu, nebo na černé, hnědé, brunátné i (...)

(......)