Karel Čapek

KORESPONDENCE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VLASTISLAVU HOFMANOVI
(217) [Počátkem roku 1911]

Milý Hofmane,

třebaže Vaše dopisy byly adresované na Peču, chci Vám na ně taky odpovědět, aspoň na to, co jste psal a mínil o mně. Vy jste psal, že jsem v Berlíně kupoval zbytečné přátelství se Štechem, ale není to pravda. Naopak, skamarádili jsme se tam tak málo, že teď, když se Štech před týdnem k nám znova připojil, jsem já i bratr na nejlepší cestě rozohnit se s ním nadobro, řekněme pro maličkosti nebo pro názory. Také jste psal, že se učím v Berlíně velkoměstskému životu, že jsem hopsavý a vyběhaný a tak dále. Ale když se člověk vrátí z ciziny, třeba tam nebyl dlouho a není to tak moc daleko, myslí si, že mu Praha patří, a proto si hejsá jako pán. Uvidíte, že i bratr bude první čas po návratu stejně vyběhaný, třebaže se z něj ani ze mne nestane vznešený Pařížan, kterým se tady nepochybně stane Štech. – Teď už jsem tady měsíc v Paříži, a za ten měsíc jsme nepracovali vůbec ani já, ani bratr. Měli jsme dost práce s tím, vyložit si, co se s námi stalo, zatím co jsme se neviděli. Třebaže jsme vlastně o sobě nevěděli po celých pět měsíců, shledali jsme, že jsme se oba dostali k tomu samému, každý na svou pěst. A tak teď vždycky utíkáme někam do kavárny, kde bychom nenatrefili ani Štecha, ani některého jiného pařížského Čecha, a zjišťujeme, jak jsme se za těch pět měsíců jasněji zorganizovali a našli sebe samotné. To se nedá psát, jak a co teď myslíme, a nechceme přivézt z Paříže hotové a elegantní úsudky a definice jako Matějček. Má-li člověk nějakou vlastní povahu v myšlení a nazírání, tak to nemůže říct a napsat, nýbrž může to ukázat vždycky jen od případu k případu v životě samotném. Proto teď nemáme žádné teorie a mínění a žádný systém, podle kterého bychom měřili všecky věci. Člověk musí být tak dobrým organismem, že nepotřebuje žádných systémů a teorií, aby podle nich zkoumal věci. Vždycky jsme se, jak víte, divili tomu, že ať se mluví o čemkoli, o umění, o ženských nebo o politice, Vy máte pokaždé pohotově úsudek, tak jako byste o všem už předtím uvažoval a dělal si napřed mínění, jako třeba Štech a mnoho jiných. To je proto, že jste dobrý a docela uzavřený organismus, který tím, že je postaven před nějakou jinou věc, má už svůj poměr beze všech principů a teorií, které se mohou jenom poplést a nejsou nikdy důsledné. Vy máte tu výhodu, že nevíte docela nic a není na Vás nic naroubováno; kdežto my jsme byli složeni z několika kusů, které nám jenom překážely a pletly nás. To je také hlavní chyba Štechova, že je sešroubovaný z pěti kusů, které se k sobě docela nehodí. Ale já nemám chuť psát o Štechovi a vůbec nikdy bych ho nevykládal, kdyby se Štech zrovna nevnucoval svým nápadným a překážejícím charakterem (...). Když člověk přijde z Prahy do Paříže, tak nejdřív musí pozorovat, že se Paříž s ním nesrovnává ve dvou tisíci věcech, a že on sám je ve dvou tisíci věcech jiný než Paříž a francouzská kultura. Tedy potom takový český parvenu si myslí, že honem musí ty rozdíly nějak (...)

(......)