Karel Čapek

KORESPONDENCE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(218) [Jaro 1911]

Milý Hofmane!

Pořád se nemůžem dostat k tomu, abysme Vám psali. Když jsme po celý den zaměstnaní, tak pak můžeme teprv někdy v 9 hodin večeřet a pak teprve jedeme ven. Tak nám odpusťte, že se tentokráte tak dlouho neozýváme. Máme teď opravdu dost práce a zaměstnání, že z té Paříže skoro nic nemáme. Našli jsme si teď krásnou a upřímnou látku na novou hru, novou a srdečně českou, a tak se snažíme udělat z toho něco hodně pěkného a vážného, abysme něco s sebou přivezli domů. Rozvažujeme to pořád a trápíme se s tím pak ještě v noci po kavárnách a chceme se vůbec hodně přičinit, aby se vidělo, že to začínáme myslet vážně. Obsah hry je celkem velice osobní, zažitý a viděný, doba současná a dějiště je jen v Čechách a v žádné jiné zemi na světě. Ale nevykládejte o tom prosím Vás nikomu, ani Langrovi, že něco chystáme, už proto ne, že nevíme, podaří-li se nám to udělat tak dobře, jak bysme chtěli. A tak se pracuje každé dopoledne a odpoledne, když se vyválíme v Lucemburské zahradě a přečteme noviny, zase nanovo od 3. do desíti a pak večeříme a pak jdeme nejdřív do jedné kavárny poslouchat písničky a přemýšlet a pak ještě do druhé kavárny, a tak uléháme pravidelně ve 2 hodiny v noci. Teď je to tu velice nepříjemné, že tu pobíhá samý známý, samý Čech a všichni se uhnízdili v té kavárně, co jsme bývali pravidelně. A to člověka velice vyrušuje, zajímat se najednou o cizí zájmy a tlachy, když je člověk cele naplněn vlastními věcmi, se kterými má sám po celý den dost co dělat. A těch krajanů, to je až zbytečně mnoho, a my teď tu jejich přítulnost a bavení nijak nepotřebujeme. Štech, ten tu žije dost vesele, chodí do barů a holky ho velice obtěžují o peníze. Má tu plno známých, vyhledává všechny krajany a všechny české slečinky, co tu jsou, a tahá se s tím po Paříži a po výletech. Měl jsem ho mnohem radši v Praze; když s ním člověk bydlí v jednom domě a skoro v jednom pokoji, tak se ta jeho ceněná duševní činnost, jeho chvění a citové stavy a jeho vztahy k lidem a ke světu promění v něco jednoduššího, co si pak člověk jednou uvědomí, a pak Štech ztrácí všechnu přitažlivost a přesvědčivost. Pokud jsem ho znal v Praze, tak se někdy člověk něco od něho dověděl; dnes už není ani zdaleka tak zajímavý a nedovím se celkem nic – ne proto, že by si něco schovával, ale proto, že už je pro mne jaksi vyčerpán. Není to nijak dobře, že tím jeho pobytem v Paříži jsem měl tu nedobrou příležitost stýkat se s ním příliš zblízka. Ale jinak se s ním snášíme velice dobře a on je nanejvýše přátelský ke mně, takže bych vlastně neměl tak na něj nadávat. Ale to je všechno tím, že jsme naprosto různě založení lidé. Někdy ve mně vypukne taková zlost, taková spodní nenávist proti němu, že je takový, jaký v té chvíli právě je, a on o tom nic neví a je sám se sebou spokojený a uznává se. A jemu zas je nepochopitelný náš způsob života, a tak si asi nikdy nebudem rozumět. Ale jak říkám, on je přitom velice srdečný a přátelský, nepoměrně srdečnější než já, a (...)

(......)