Karel Čapek

KORESPONDENCE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(560) 15/6 [1905]

Hle, píšu zase: jsem tak sám –

Tož tady dosud jsem bydlel u svojí babicky, takové dobré, milé, ryzí stařenky – – a ta se mi dnes odstěhovala – Takové je mi to teď cizí v té naší světnici s několika kusy vypůjčeného nábytku – je teď tady tak prázdno, ticho – a opravdu smutno – – Ta babička mi schází.

Pořád tak mimoděk čekám, že babička za mnou zašoulá pačkorami a řekne: “Tak, komupak to píšeš, Karlíčku?” A pak řekne: “Svýmu ďoučeti, viď?” A dá mi – jako obyčejně – dobrou radu: “Jen si ji tuze neber do hlavy, blázinku, a nezamiluj se do ní; pak by ses trápil, a na to seš mladej – – “ Blázinku Karle! Blázinku Karle!

Jednou mi zas povídala: “Milej hochu, každá by byla blázen, která by tě teď chtěla; nic z toho nekouká. Do ty doby, co se budeš moct ženit, bude ta tvá už dávno vdaná a třeba ti odchová svou dceru – – “ Je průhledné, jak se mne tohle muselo dotknout.

Když ze mne přes všecku přetvářku v posledních dobách vycítila smutek, říkala mi: “Viď, vona tě nechce – – Vona má jinýho – –”

A teď ta dobrá duše odjela, musela k mé mamince: ta má hroznou nervózu a souchotiny – – (– – a já jsem ve všem po ní – vidím takhle, kam dojdu!) Tak sám jsem zbyl – tož nedivte se, že chci psát Vám – – jiná radost mi teď už tady nezbývá – –

Slečno Anielko, promiňte, že chci jednou mluvit upřímně.

Slečno Anielko, mně se po Vás stýská. Bůhví, mám Vás teď radši než kdy jindy. Takhle napsané zní to docela všedně. Ale Vy nechápete, co to znamená pro mne.

Já vím, já už od Vás nedosáhnu ničeho; ani sebemenší přízeň. Já vím, že jsem Vám strašně směšný; to proto, že jsem tak ve všem vybočil z mezí. Ba, jsem směšný, jsem nehezký a nezajímavý. A já, škaredý hoch a potrhlý poeta, dekadent, mrzák, šašek a blázen, – já, já hledám lásku – je to paradoxní a komické, ale svrchovaně tragické a hrozné.

Je to tragika taková, jako když umírající člověk chce žít a být šťasten, a ví, že umírá, věří, že tak bude, a ví, že to není možné.

Věřte, ten smutek v mých dopisech není ani fingovaný, ani to není světobol mládí – – Takováhle tragika je větší, než Vy, Anielko, dovedete tušit a chápat – Vy jste zdravá duší i srdcem, a já jsem mrzák, neschopný k životu – – Vy to chápat nemůžete.

Hleďte, Vy jste mladá a dovedete být mladá. Vy dovedete šťastně hrát si na ředitelky penzionátu i zamilované párky. Vy dovedete to mládí užívat krásně a dobře – A já asi nikdy mladým nebyl a nebudu, protože jsem mrzák a blázen a člověk ubohý.

Já jsem něco úplně opačného Vám, jsem opačný pól světa.

Vidíte, a mám Vás rád. Ne tak, jak milují jiní, protože každý jiný doufá, že si lásku získá, ale (...)

(......)