Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JULES ROMAINS

[* L’Ame des hommes, 1904. Le Bourg régéneré, 1906. La Vie unanime, 1908. Premier livre de pričres, 1909. Un Etre en marche, 1910. Deux počmes, 1910. Manuel de déification, 1910. Puissance de Paris, 1911. L’Armée dans la ville, 1911. Mort de guelqu’un, 1911.]

Bohatství idejí, jež charakterizuje moderní básnictví francouzské, nalézá echo skoro komické v přečetných etiketách a názvech, které se vynořují v manifestech, polemikách a glosách; jako například magnificismus (Saint-Pol-Roux), l’école francaise (M. C. Poinsot, Normandy aj.) a l’école romane (Moréas), paroxysmus (Verhaeren dle Mockela; ale i Thogorma aj.), škola esoterická (V. É. Michelet, Schuré, Jouvet), naturismus (Saint-Georges de Bouhélier, Montfort), somptuarismus, humanismus (Fernand Gregh), integralismus (M. Lacuzon), impulsionismus (M. Florian Parmentier), různé klasické a romantické renesance, dále unanimismus J. Romains), futurismus (Marinetti), primitivismus (Ch. L. Philippe), subjektivismus (Han Ryner), intenzismus (Ch. de Saint-Cyr), prezencismus Jouve) a mj. To, co je takto etiketováno, nejsou vlastně směry; jsou to spíše teorie vržené do světa, názory, jež týkají se metody, prozódie a tradice, proklamované reakce proti verbalismu a artističnosti, proti erudici a beznárodnosti; jsou to i návraty k Ronsardovi, romantikům nebo k intelektuální poezii francouzské, nebo jsou to silně prožité vlivy moderní filozofie a psychologie, Bergsona a Le Bona, pragmatismu a škol protiintelektualistických. Mezi nimi jsou i koncepce spíše světa než umění: smělé laické systémy, jako futurismus nebo unanimismus, jež fenomenálně jsou snad nejzajímavějšími úkazy pohybu novodobého ducha; totiž nejsou to směry moderního myšlení, nýbrž spíše exploze jeho, radikální výrazy nově dobývané metafyziky nebo étosu sociálního. Tato mnohonásobná hnutí uvnitř dnešní poezie nemohou ještě býti generalizována; dnes nelze viděti než mnoho klíčení a manifestování a velmi mnohý bude soudit, že rodí se sice mnoho teorií, ale málo věčných básnických děl, jež by přetrvala tuto vzrušenou dobu; avšak jakožto moderní úkazy jsou tyto teorie, tyto myšlenky, tak energické, krajní a jasné, jistě větší kreací, jsou jistě básničtější než věčná krása a ze vzorných studnic čerpaná “kosmická dokonalost” umění tvořeného harmonickými eklektiky.

Jinak řečeno, tyto teorie jsou jako orientační výboje, jimiž básnický, tj. par excellence laický a konkrétní duch si osvětluje nové oblasti daleko se rozšiřující kol nové doby. Takto, z hlediska výbojnosti, nejlépe pochopíme i oceníme radikální jednostrannost těchto idejí, jež není nutno považovati za vůdčí; i kdybychom se postavili naprosto mimo ně, budeme v nich fenomenálně viděti neočekávané a široké posunutí hranic umění, a tedy čin.

Teorie unanimismu, jehož tvůrcem je Jules Romains, je pokusem o konkrétní náboženství, jež zakládá se na psychologii kolektivit; [* Je pochopitelno, ze tato idea zrodila se právě ve Francii, vlasti sociálního idealismu a (...)

(......)