Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

TEORIE UMĚNÍ

Konrad Fiedler: Schriften über Kunst [* Neue Ausgabe, hsg. v. Hermann Konnerth. R. Piper, Mnichov 1913. Starší vydání: Konrad Fiedler: Schriften über Kunst, hsg. v. Hans Marbach. S. Hirzel, Lipsko 1896. Sbírka esejí z let 1876, 1879, 1881, 1887. 1889 Konr. Ad. Fiedler, mecenáš a spisovatel o výtvarném umění, přítel H. von Maréese, nar. 1831 v Oederau a zemř. 1895.]

Když mladý naturalism ve Francii i v Německu zaujal postavení dobyvačné a k tomuto účelu jasně formuloval své požadavky, v jichž jménu chtěl postupovat, ozvala se reagující kritika, že umění takto podložené doktrínou je racionální, teoretické, a tedy protiumělecké. Týž případ opakuje se v dnešní Francii, kde moderní poezii a novému malířství vytýká se intelektuálnost, ba i teoretičnost. Tak kritika činí ze sebe strážkyni naturální umělecké plodnosti, pro kterou není důvodů a vědomého směru vůle; ve jménu přírodního citu kritika odmítá vše, co jmenuje teorií.

Je ovšem pravda, že spontánní tvořivost je v umění vším a teorie nemůže jí vésti. Neboť teorie je odpovědí na interes teoreticky, a teorie umění odpovídá jen na teoretický problém podstaty, vzniku a smyslu umění vůbec. To, co je v umění problémem aktuálním a praktickým, co vychází přímo z tvoření, aby se zase tvořením stalo, námaha vůle a myšlení před realizací díla, se teorií nazývat nemůže. Teorie jsou vyabstrahovány z oblasti umění vůbec, mimo čas a přes všechno směřování. Nejsou aktivním ustanovením ani směrem ani článkem realizací. Jsou tu proto, aby uspokojily rozum, který se zachránil z nátlaku přítomnosti. Teorie vždy mají něco mimopřítomného.

Teorií je například Hildebrandův Problém formy, Semperův Styl, Schmarsowovy Základní pojmy a Fiedlerovy Spisy o umění, o kterých máme referovat. Jmenovitě tyto poslední mohou býti téměř typem teorie umění. Dle Fiedlera umění je nutnou protiváhou vědy a abstraktního poznání. Úlohou a nutností člověka je, aby si vnitrně přisvojil svět, v němž žije. Především činí to rozumem, to jest vědou. “Věda chce se zmocniti světa pojmově, opanovat jej, proniknouti jej a podrobiti jej jistým požadavkům našeho myšlení”, slovům, pojmům a logickým formám. Ale “všechno myšlení a poznání je veliký, ze slov a pojmových značek utkaný závoj, pod kterým dále pulsuje život skutečnosti a nemůže se vyprostit ze svého temného stavu na denní světlo.” Všechno teoretické ovládnutí světa jest jen slovním majetkem, neboť pravá smyslná skutečnost je tímto abstraktním poznáním pouze zastřena.

Avšak jest ještě jiná schopnost osvojit si svět a plně vyvinout své vědomí skutečnosti: to jest přivlastnit si svět ne jako pojmenovatelný, nýbrž jako viditelný, “stát se pánem intuice” A to se děje v umění. “Umělecká činnost počíná, kde člověk nalézá se postavenu vůči viditelnému světu jako vůči něčemu nekonečně hádankovitému a kde puzen vnitřní nutností uchopuje silou svého ducha zmatenou masu viditelného, jež na něj doráží, a vyvíjí ji ke zformovanému bytí.”

Člověk podstupuje v umění boj s (...)

(......)