Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3. VÝSTAVA SKUPINY VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ

Výstava obsahuje v pestré směsi divošskou plastiku a textilie, lidové (bavorské) obrázky na skle, pár kousků starého umění a konečně moderní obrazy od Picassa, Braqua, Deraina, Grise a Sofficiho. Seskupení takové je dosti podivné, ale má tu vedlejší výhodu, že konečně je velmi zřejma podstatná nesouvislost těchto různých umění. Neinformované obecenstvo rádo se klame tím, že moderní umění je primitivní, a tedy v jedné linii s uměním lidovým a exotickým. Ale moderní umění není primitivní, lidové také ne a exotické rovněž ne; z celého exotického umění je vskutku primitivní jen umění z ostrovů tichomořských (krom kulturního pásma javánského a tahitského), z Austrálie, z jižní Afriky a brazilské Ameriky. Kousky exotického umění vystavené na této expozici náležejí z největší části kulturní oblasti persko-indické a tibetsko-čínské, tedy kultuře, která je právě tak oddálena od etnického primitivismu jako všechny kultury západní. Stejně laickým klamem je domnění, že lidové obrázkářství je primitivní; příliš mnoho se mluví o bezprostřednosti a spontánnosti lidového umělce a zapomíná se, že naopak lidový umělec je naskrze tradicionalistou, jenž tvoří málo nového a původního. Lidové umění je naivní, nikoliv primitivní; vyrůstá vždy z půdy starších kultur, ovládáno houževnatým přírodním zákonem opakování a napodobení; není samostatnou branší nebo skupinou umění, nýbrž modifikací umění, které se děje v jistém poměrně stálém smyslu naivnosti, dekorativní stylizace a zevního luxu (krom jistých zajímavých stránek představivosti čistě výtvarné). Lidové umění na této výstavě je skoro šmahem kostelního barokového původu; je to velmi zřejmo, srovnáme-li lidové malby z katolických Bavor, Čech a Tyrol s lidovým uměním jiných zemí; třeba kde lidové umění sáhlo spíše ke grafickým listům než k malbám, udržely se starší předbarokní tradice (například v kartách, imageriích atd.).

Moderní umění nemá nic společného ani s cizími východními kulturami, ani s lidovým tradicionalismem; obracelo-li se v některých momentech svého vývoje k umění opravdu primitivnímu (divošskému), vedly je zcela jiné pohnutky než touha po primitivnosti. Divošská plastika odhalila modernímu umění v jednom jediném a neopakovatelném okamžiku vývoje celou možnou bezohlednost a elementárnost formové mluvy, dosažitelnou v základních prostorových tvarech; zdá se, jako by tam z těles byl svlečen jejich impresionistický povrch a tak byla obnažena jejich konstrukce, nikoliv anatomická, nýbrž tvarová. Ale právě zde zastavuje se veškerá analogie mezi uměním moderním a divošským; psychologicky je moderní umění právě tak vzdáleno od primitivismu jako všechna předcházející umění staré Evropy.

Moderní umění zastoupeno je na této výstavě ve výběru neprávem zúženém a omezeném. Chceme-li přiznati modernímu umění nejhlubší oprávněnost, musíme předpokládati, že není nešeno jednotlivci, nýbrž širokým a hromadným proudem, v němž nalézá své legitimní umístění leccos (...)

(......)