Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

K NEJMLADŠÍ NĚMECKÉ POEZII

[* Der Kondor (Verse von Ernst Blass, Max Brod, Arthur Drey, S. Friedländer, Herbert Grossberger, Ferdinand Hardekopf, Georg Heym, Kurt Hiller, Arthur Kronfeld, Else Lasker-Schüler, Ludwig Rubiner, René Schickele, Franz Werfel, Paul Zech). Vydal Kurt Hiller, Heidelberg 1912. – Flut. Die Anthologie der jüngsten Belletristik (Oskar Baum, Peter Baum, Alfred Döblin, Hans Ehrenbaum-Degele, Albert Ehrenstein, Leonhard Frank, Herbert Grossberger, Hermann Koch, Rudolf Kurtz, Else Lasker-Schüler, Hermann Meister, Max Mell, Robert R. Schmidt, Otto Soyka, Richard Weiss, Paul Zech, Stefan Zweig). Heidelberg, Saturnverlag 1912. – Časopisy Sturm (Berlín) a Saturn (Heidelberg – Lipsko).]

Mluviti úhrnně o nějakém literárním hnutí, jmenovitě přítomném, obsahuje vždy nebezpečí znivelizování jemnějších struktur individuálních, riziko abstraktního odosobnění, umělého zobecnění, zevnosti a tak dále, jak může namítati individualizující kritika literární. Avšak bylo by omylem domnívati se, že bychom vyloučením individuelních činitelů dostali nutně něco abstraktního, holého a paušálního, prázdného a neživotního, jakousi sumární konstrukci místo “teplé” reality. Dějiny literatury a umění vůbec zůstaly by dramatické a hluboce jímavé, i kdybychom si od nich odmyslili všechny osoby a jména, která známe. Pod “osobními” a “jedinečnými” jevy uměleckými je opět něco jedinečného, konkrétního a vnitrného; je to společný způsob cítění světa, či spíše cítění se ve světě, který nalézá výraz v uměleckých dílech. Toto cítění jest velmi určité a svérázné; jest možné vždy jen jednou v dějinách umění, je neopakovatelné a vždy původní. Jest nositelem velkých změn umění, současně formálních i vnitřních; jsouc schopno nesrovnatelně hlubších a základnějších přeměn než individua sama, jest pravým životem a pravou hybností umění. Z tohoto hlediska je málo platno stále mluviti o individualitě a géniu, o tvůrčí osobnosti a tvůrčích činech. Kdyby duch lidský vůbec nebyl geniální a tvůrčí, kdyby nebylo soustředěných “tvůrčích osobností”, nebylo by ovšem umění. Ale kdo se zabývá kteroukoliv vědou nebo technikou, ví, v jak velké míře lze mluviti o “tvůrčích osobnostech”, o individualitách a čistě osobních činech ve vědě, filozofii atd.; “osobnost” není tedy nic, co by samo o sobě charakterizovalo umění.

Tyto úvahy se vnucují jmenovitě v současnosti moderního umění, kde umělec nevyjadřuje se již jen za své já, nýbrž také za ideu, kterou má o umění. To vidíme nejen v dnešním výtvarném umění, nýbrž i v nové italské a francouzské lyrice atd. Pojetí individuality je tu jakoby absorbováno pojetím světa: duch, který uvádí v pohyb všechny tíže, tvary a věci světa, není již duch egocentrický, nezabývá se pouze sám sebou, nýbrž obrací se ke skutečnostem, aby je poznával a aby je konečně přeměňoval. Kdyby bylo možno ihned dosíci vrcholu, k němuž zdá se moderní umění směřovati, měli bychom umění čisté ideality, stvořující “absolutní” styl a formově zcela neodvislé od (...)

(......)