Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1914

STANISLAV K. NEUMANN: KNIHA LESŮ, VOD A STRÁNÍ

Cítil-li básník Knihy lesů, vod a strání potřebu, aby jeho nové sbírce předcházela předmluva spojující jeho minulost s jeho dneškem, nechtěl v ní míti řečeno více, než co by mohl říci každý, kdo s pozorností a láskou sleduje vývoj jeho díla; a zvolil-li k vyslovení těchto několika poznámek mne, ač mohl se ohlédnouti po někom významnějším a zběhlejším, jsem mu za to povinen díkem, neboť připravil mi tím radost míti těsnější účast na knize, jejíž jméno a ráz se pojí k lesům a horám, ve kterých přiblížila mne k básníkovi osobní vážnost.

Málokdo z čtenářů připomene si již básně autorova mládí, tak silně označené životní a uměleckou krizí, v níž počala tehdejší literární generace. Ale onen historický okamžik byl právě krizí či spíše problémem: následující vývoj musil nutně vésti k luštěním této problematiky a je známo, kolik těch osobních luštění bylo a jak daleko se dnes od sebe odchylují. Také někdejší autor Satanovy slávy našel svůj vlastní klíč. Skoro už jen náhodou se dovídáme, jaké to byly těžké a neklidné osudy života, jež uvedly ho konečně do přírody, aby v ní nalezl nový život: zde tedy došel svého renouveau a zde urodila se pomalu Kniha lesů, zralý plod Hrsti květů z různých sezón. Zde byl by se mohl zastaviti obdařen jménem naturista a s tímto názvem byl by mohl vstoupiti do historie; bez konce mohlo se opakovati, že je básníkem pohanské radosti z přírody, poetou familiárního života, pěvcem citového primitivismu a nevímco ještě; každý byl by mohl býti rád, že stojí-li už dalece a cize k tomuto básnickému životu, má pro něj aspoň jméno.

Literární kritika neměla dosud svého Humea, který by zchladil její důvěru ve jména. Dovede se ošiditi tím, že básníka pojmenuje jako květinu, jež je obsažena ve svém latinském názvu se všemi svými plátky i korunkou, se všemi nepravidelnými rytmy svých vroubkovaných listů a se svou sezónou. Nejsme-li však takovými botaniky, máme asi říci: je s podivením, že tento kus života, či kritickou latinou básník naturista, mohl vydati tolik květů v půdě tak neplodné, s podivením proto, že v tomto světě neroste nic samo sebou, že vše je tu vypracováno, s námahou stvořeno a vždy znovu vydobýváno. Každý pěkný list je tu přímo vyroněn tou statečnou vůlí, neboť ani básníku naturistovi nedává příroda nic zadarmo a nesype mu hotové básně.

Avšak více s podivením je, že toto básnické úsilí nezastavuje se u forem jednou uskutečněných; má něco v sobě, co je pohání a nabádá dál, a to je pravé jádro a pravý motiv této poezie. Takové básnění musí býti měřeno něčím jiným než hojným seberozmnožením. Pouhá hojnost je slepá: vývoj spotřebuje více vniterného úsilí než (...)

(......)