Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

GUILLAUME APOLLINAIRE: ALCOOLS

Jméno Apollinairovo bude vždy spojováno s dějinami nového malířství ve Francii. Byl ze spisovatelů prvním neúnavným zastáncem nových metod umění a zůstává jím; je cele zúčastněn na vývoji kubismu svou jasnou, důmyslnou a živou činností kritickou, jež jistě má pro pravé pochopení nového malířství větší význam než množství abstraktních filozofémat, kterými bývá dnešní umění oblékáno hlavně u svých německých vykladačů.

Ale tento dobrý a horlivý mluvčí za dílo jiných lidí má mnoho co říci sám za sebe, či spíše sám k sobě a pro sebe. V jeho básních mluví podivná a nesdělitelná intimnost, jež nutí myslit na Verlaina; ale na Verlaina, jenž byl by protřelý světem, zbavený jistého dětinství nebo i zženštění, a přesto stejně zpovídavý a plačící. Verlaine kdysi plakal ve vězení: “Cos učinil ty, jenž tu dlíš a pláčeš tu kradí, cos učinil, rci, ty, jenž tu dlíš, ze svého mládí”; celý smutek tohoto výkřiku de profundis nalezne se zhuštěn ve slovech, jež vyplakal Apollinaire, a opět ve vězení: [* Byl vězněn 1911 pro neoprávněné podezření, že byl účastníkem ukradení Mony Lisy.] ”Viléme, co se to s tebou stalo?”

“Jednoho dne, jednoho dne já čekal na sebe sama, já říkal jsem si, Viléme, je čas, abys přišel, abych konečně věděl, kdo jsem – –” Neboť je těžko věděti, kdo je tento člověk: lze jej snad nazvati symbolistou, ale je toto slovo také jménem pro zármutek, úzkost, přátelství a citlivost, jež mluví z jeho básní? Je nejsmutnější z básníků této epochy; ale je to on, kdo vrhl do světa čtrnáctý manifest futurismu, jenž je nejveselejší sotizou, jaká dnes může být napsána. Je zbožný, jaksi uprostřed mezi křesťanstvím a židovstvím; v jeho básních stále se vrací Chaldea a Kristus, tento, jenž je “krásná lilie, kterou my všichni pěstíme”, ale zároveň který “získal výškový rekord světa”, nebeský avion s rozpjatými křídly, obklopený vlaštovkami, ibisy a ptáky všech zemí. Je to věřící, který se obklopuje fetiši Oceánie a Guineje, neboť “jsou to Kristové jiné formy a jiné víry. “Stavěli mne pomalu, jako se staví věž”: toto slovo mohlo by téměř býti motem k Apollinairovi. Zrozen z rodičů kosmopolitických, proběhnuv celou Evropu ze žízně po zemích, zvědavý vůči lidem i kulturám, tak naplněný, že ne neprávem byl srovnáván s krámem památek archeologických a orientálních, byl vskutku stavěn kus po kuse jako věž, na které jsou znaky mnoha lidí, idejí a času. Ale pod tímto různorodým a neuchopitelným povrchem vyzírá stále týž problematický člověk, koneckonců romantik, který dovede ze všech nejprostěji říci slovo láska, jehož pláč je přirozený a známý, jeden z těch lidí, kteří nejsou uděláni pro patos, pro hmatatelné myšlenky nebo pro jakýkoliv druh okázalosti a sebejistoty.

Jeho verše mají tichý skleněný zvuk, zároveň posměšný a nekonečně smutný. (...)

(......)