Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VOLNÝ VERŠ A NOVÁ POEZIE

K stejnojmennému článku St. K. Neumannovu ve Scéně z 5. prosince 1913

Psáti o volném verši je vlastně na produktivních básnících; netvořivá úvaha má málo co říci v čistě praktické a formální otázce volného verše, tím méně že není a nemůže být nějaké teorie nebo doktríny volného verše a že tento verš je především věcí osobního pojetí a individuální intenzity formové.

Už přede dvěma léty psal jsem o volném verši, že “cíl jeho volnosti a pohyblivosti je ryze formální, totiž konstruktivní cestou organizovaná forma”. “Volný verš” je jen název pro básnickou techniku, jež naprosto není volná a která zbavila se tradičních příkazů jen proto, aby tím lépe splňovala imanentní zákon básnické formy. Správný volný verš je přísná a nesnadná veršová technika; je o tolik nesnadnější než pravidelný verš, oč těžší je laborovat v nové formě než hladce užívat staré, docela hotové a připravené. To vše jest tuším v plné shodě s článkem p. Neumannovým, i nezbývá než připojiti několik poznámek.

Za přední ctnost volného verše považuji jeho ekonomii. Kdybychom vyňali z “pravidelné” básně všechna adjektiva a jalová slova, jež básník musí nacpati do veršů, aby nasypal plnou míru odpočítaných jambů, všechna slova, která jsou tu jen proto, aby udělala kariéru jako rým, všechno, co nefunguje, dostali bychom zjednodušenou čistotnou formu, ekonomické schéma volného verše.

Ale je tu ještě jiná, nemenší výhoda. Tradiční verš přimyká se jako rostoucí bob k předem postavenému lešení rýmu a strof, nalézaje v něm celou soustavu opěrných bodů, na nichž se musí zachycovat. Volný verš zbavuje se tohoto pomocného systému. Každé jeho nové slovo a každá přicházející rytmická vlna vrhá se do nepředvídatelna a razí si směr předem neurčený.

Ekonomie a svoboda jsou morální předností volného verše, tak jako za morální superioritu “pravidelné” formy vydává se ctnost poslušnosti vůči uložené neosobní kázni. Pravidlo, tradice, autorita – to vše jsou krásná slova pro aristokratické umění; to vše jsou modly, jež stejně mohou budit vášeň zbožňování, jako živou chuť k boření. Z vášně a chuti bych byl proti těmto modlám; za touto vášní a chutí teprva v třetí nebo desáté řadě jsou kritické pochybnosti vůči nim: že jsou zbytečné a nerozumné; ale v lidských věcech důvody platí jen tehdy, když už je dříve rozhodnuto jinak a bezpečněji.

“Absolutní” prozódie, jak je nám tradována, je zbytečná: rytmus nemá nic absolutního. Je možno neomezené množství rytmů a každý z nich je schopen jiné funkce, má jinou rychlost, intenzitu i ladění; jsou rytmy těžké, tvrdé, hladké, a naopak pestré, těkavé a stoupající; dokonce i každá numerická délka verše, i každé umístění césury má svou zvláštní výraznost. Připomínám tyto velmi běžné věci, aby bylo stále jasno, co prostředků má dobrý rytmik po ruce (je-li skutečně rozeným rytmikem, jako se rodí tanečník) a čeho se namnoze zříká, omezuje-li se na tradiční prozódii; nemyslím tím jen zjevné výhody obohacené rytmiky, nýbrž i (...)

(......)