Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

HENRI BERGSON: DAS LACHEN

Bergsonův Rire, jenž vyšel už roku 1900, byl u nás dosti často citován a jmenován; přesto u příležitosti německého vydání lze se o něm zmíniti znovu jako o příjemné a cenné knížce, která je tím zajímavější pro poznání Bergsona, že pohybuje se na poli podstatně jiném než ostatní jeho práce a přitom cele ve směru hlavní linie jeho myšlení.

Podle tohoto estetického spisku, jen co je lidské, může býti komické, a jen co se nás dotýká povrchně, co nevzrušuje naše city, co se obrací pouze k intelektu a ne k srdci, může vzbuditi smích; konečně smích může vzniknouti jen ve společnosti, jen máme-li ohlas: “náš smích je vždy smíchem skupiny”, má praktickou, sociální funkci. A sice komické je vždy to, co je nepružné a mechanické, když je třeba ohebnosti a čilosti; co je automatické, roztržité a dřevěné tam, kde je třeba napětí a pružnosti. Život potřebuje vždy napětí a hybnosti; každé strnutí je tu podezřelé a stává se výstředností, a proto společnost ohražuje se proti němu smíchem, který je tady sociálním gestem a slouží užitečnému cíli. Smích je jakýsi trest za zmechaničtění, roztržitost, neelastičnost; komická je kůra zautomatizování, nehybnosti a neživosti na živoucím člověku. Toto základní téma komičnosti ukazuje Bergson na všem, čemu se smějeme: na všech grimasách charakteru, na všech kichotériích a pedantériích; komika vzniká, kde je přirozenost zatlačena umělostí nebo kde se naše pozornost obrací k fyzické stránce člověka, ač jedná se o duševní stránku, kde forma a litera šikanuje ducha, kde osoba se nám ukazuje jako věc, kde konání a události probíhají jako mechanismus, kde místo činů pozorujeme jen gesta, krátce kde život je mechanizován, kde je individuálně nebo kolektivně nedokonalý a potřebuje korektury. Zcela podobný trik objevuje Bergson v komice slovní, ve vtipu: zde absurdní myšlenka je oděna obecně běžnou frází, jinde metafora je pojata doslovně, opět jinde myšlenka je transponována do jiné tóniny atd. Slovem: “Neohebnost, stereotypnost, mechaničnost proti pružnosti, neustálé změně a živosti, roztržitost v protivě k napětí, krátce automatismus v protivě k vědomé činnosti, to jest to, co je smíchem podtrhováno a koneckonců i korigováno.”

Bergsonovo pojetí komičnosti není ovšem tak nesrovnatelno s pojetím obvyklým, jak by se mohlo zdáti. Komično bývá definováno jako to, co je ilogické (Hartmann), co je zvrácené a nad čím cítíme převahu (Groos), co obsahuje rozpor, co nejprve budí očekávání, a pak ukáže nicotnost svých nároků (Lipps, Cohn), atd. Bergson specifikuje tuto převahu jako převahu života nad automatismem, tuto nicotnost jako nicotnost mechaničnosti proti tvořivému životu. Tato specifikace je znamenitá pro velmi četné případy, jaké Bergson hojně a s dobrým humorem uvádí. Avšak jindy je (...)

(......)