Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

46. VÝSTAVA ČLENSKÁ SPOLKU VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ MÁNES

Je už při dnešních poměrech přirozeným osudem uměleckých spolků neexkluzívních, že jejich výstavy hlasitě vyslovují divergenci, nejednotnost, neklid produktivního stavu dneška. Impresionismus zůstal dnes skoro obecně vyhražen umělcům malého výtvarného napětí; po smrti Slavíčkově a Jiránkově není u nás nikoho, kdo by dovedl uchránit umění impresionistické především před všedností. Je to sice jen náhoda, že na přítomné výstavě Mánesa jsou vystaveny dvě staré dobré krajiny Monetovy, neimpresionistické obrazy Signacovy a poimpresionism Vuillardův a Bonnardův; ale tato náhoda stačí, aby bylo velice zjevno, čím impresionism původně byl a čím se posléze u nás stal; tato nezadržitelně klesající linie od iniciátorů čili “revolucionářů” k umírněným žákům, uchovávačům, slovem ke “škole”, je předůležitým poznatkem pro filozofii umění vůbec.

Druhou vrstvu tvoří na této výstavě malíři jako K. Myslbek, Nechleba, Masaryk, Boettinger; malíři, kteří přišli vlastně už po impresionismu, nicméně však znamenají starší stadium umění tradované akademiemi, od něhož chtěl být právě impresionismus osvobozením. I to je častý rys vývoje umění, že mezi dva progresívní pohyby, mezi dokončování staršího a počínání nového vkládá se pohyb regresívní; buď přímo návrat do “lepší” minulosti, jako třeba u Francouze E. Bernarda, jenž je rovněž na výstavě zastoupen, nebo eklektický realism; ovšem slovo “realism” je neobyčejně nepřesné, ježto každé umění je po svém realistické a ježto “realism” výše naznačený není nějakým mimořádně důvěrným poměrem k “realitě”, nýbrž zvláštním a velmi složitým útvarem školení, navazování, techničnosti a konvence.

Konečně třetí vrstvu tvoří pokusy, jež spadají už do dráhy nového umění. Zde není možna povšechnější charakteristika. Mohu uvésti jen akvarely V. Špály, šťastné a živé obrázky, dále malou a jemnou krajinu Zrzavého a konečně obrazy a plakát O. Koníčka, jenž (stejně jako v plastice J. Horejc) ocitá se v nebezpečí formové schematičnosti, primitivnosti a odtud i chudoby.

Avšak prosakování moderny do přítomného výtvarného života děje se ještě v jiném smyslu; a sice ukazuje se to v přeměnách, nejistotách a pokusech, které prodělávají umělci už do jisté míry hotoví a v určitém smyslu ohodnocení. Míním tím na této výstavě sochaře Štursu a malíře Nechlebu. Onen vystavuje řadu plastik, které (...)

(......)