Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

A. MAMELET: LE RELATIVISME PHILOSOPHIQUE CHEZ GEORG SIMMEL

Kniha Mameletova je dobrým a přehledným úvodem do díla berlínského filozofa G. Simmela; úvodem pro toho, kdo není blíže orientován ve filozofii Simmelově, a cenným doplňkem pro toho, kdo Simmela studoval, ale nemohl sledovat celého rozvinutí jeho “relativismu” v etice, filozofii hodnot, sociologii, estetice a filozofii náboženství. Mamelet stručně označuje filozofii Simmelovu jako syntézu formalismu Kantova s moderním evolucionismem a pragmatismem nebo jako pohyb myšlení od kriticismu k metafyzice duše a tvořivého života, blížící se k bergsonismu. Hlavní zajímavost knihy Mameletovy však spočívá v podrobném interpretování hlavních myšlenek Simmelových v etice, teorii ekonomických hodnot, teorii poznání vůbec a historického zvláště, sociologii, estetice, filozofii náboženství a metafyzice; jasná a věrná interpretace některé filozofie je už ostatně sama filozofickým dílem; v tom ohledu zasluhuje Mamelet plného uznání.

Relativism Simmelův bylo by možno vyčerpati jen řadou speciálních úvah; zde lze nanejvýše podati několik bodů jeho teorie poznání, která sice není středem interesu Simmelova, ale k níž lze vztáhnouti ostatní výsledky jeho myšlení. Simmel zde vychází zřejmě od kantismu. Žádný obsah nelze žíti než pod určitou formou, kterou mu ukládá “syntetická funkce” naší duše; tyto formy jsou a priori našeho poznání, kategorie, regulativní principy, nebo jak ještě lze je jmenovati. Simmel přejímá tento formalism, ale zároveň dává mu veškeru pružnost relativismu; přejímá apriorism, ale smiřuje jej s psychologismem moderních empiriků: v tom je jeho originalita a to také vysvětluje plodnost jeho principů; jen tak mohlo se mu zdařiti uvésti na jednu úroveň a v jeden kontext obory tak disparátní, jako jsou sociologie a ekonomie na jedné a etika, estetika, filozofie dějin na druhé straně. Jeho relativism je především (smím-li tak říci) umění uvésti v souhru, v součinnost, v živou relačnost dva póly soudobého filozofického myšlení: logický apriorism a pragmatický genetism. Simmel tedy přijímá, že existují apriorní podmínky myšlení, ale nikoliv jako pevné a hotové formy a nehybné kategorie; daleko spíše jsou to pohyblivé funkce aktivně působící v plynulém proudu duševního života; jsou to dynamické tendence, jež v bezprostřední skutečnosti nemají nic pojmového a určeného, nebo empirické syntézy, které zvykem staly se nevědomé a fungují jako a priori; jsou to zkrátka orientace duchové spontánnosti, jež ovládají a formují naši zkušenost, ale samy jsou výsledkem dlouhé geneze psychologické, vynořujíce se z proudu života jako vůdcové k činnosti, jako heuristické principy. Tak kategorie jsou vráceny životu; místo aby jako u Kanta byly neodvislými, definitivně určenými formami myšlení, vstupují zde v korelační vztah se smyslnou zkušeností: (...)

(......)