Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1915

ERVÍN TAUSSIG

MUDr. Ervín Taussig zemřel v prvním měsíci války úplavicí na severním bojišti ve věku 27 let; pohřben jest na hřbitově v Nisku v Haliči. Jeho veřejná literární činnost je krajně rozptýlená: lyrika, studie, kritiky a jeden akt dramatu, práce publikované vesměs v posledních letech v Rozvoji, Českožidovském kalendáři, Přehledu, Scéně, jejímž spoluredaktorem byl, Volných směrech, Lidových novinách a po jeho smrti v Lumíru. Jeho rukopisná pozůstalost je tříšť: nesčetné počátky, náběhy a varianty, nedokončené básně, pasáže mnoha povídek, listy z dramatu Na lodi Uran a množství literárních úvah – vše přervané a změtené, jen hromada trosek a zároveň poslední svědectví podivně pilné, neklidné a napjaté práce mladého zesnulého.

Nyní, když ustal bystrý životní proud, jenž přinášel všechny ty rozptýlené listy, je možno ještě užasnouti nad energií jeho myšlenkové práce; nemírnost, svévole, okázalost a dobrodružná láska k umění jsou tu ještě čitelny v křižujících se rysech; ale tehdy to byly pohyblivé rysy příkré a chytré tváře. Je tomu rok, kdy seděl právě u tohoto stolu v této vesnici u Brna několik dní před mobilizačním týdnem, v červencové neděli, kterou vylíčil St. K. Neumann v básni In memoriam E. T. Tehdy si Taussig připjal jako kytku jméno “českého futuristy”, jež mu bylo odněkud hozeno; v té chvíli se rodily plány a záměry, neboť šlo o boj za mladé české výtvarnictví bezmála proti všem. Heslem bylo ovšem umění; ale v ústech Taussigových neznělo nijak jemně a harmonicky; pro něj to bylo slovo bojovné, veselé a silné, slibující vzruch a vášnivé osobní napětí. Nemám potuchy, co by mohl znamenat spisovatel Taussig pro umění; tuším však, co znamenalo umění pro něj. Zdá se, že v něm objevil stránku, pro kterou býváme slepí. Umění je alespoň v jistých význačných případech násilné a kruté; v něm je ztajeno cosi jako svévole, bezohlednost nebo nehumánnost. Kdo zásadně žádá od umění vlastnosti zcela opačné, nenašel by asi na Taussigových básních záliby; vskutku jsou četbou nevlídnou a trýznivou a je nutno přenésti se zpět do života básníkova, aby bylo cítit, z jaké veselé a sebevědomé síly vznikly. Nemyslím tím, (...)

(......)