Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

DR. VÁCLAV VILÉM ŠTECH: O PROJEVU VÝTVARNOU FORMOU

Spis dr. Štecha, vyrostlý z disertační práce, řeší jeden z úkolů nově se ustavující “vědy o umění”, totiž roztřídění výtvarného umění na základě vývojového materiálu. Vychází z Hoernesovy charakteristiky paleolitického umění loveckého; vskutku nápadný úkaz, že nejstarší památky umění nejsou dětsky primitivní, nýbrž vykazují pronikavou realistickou životnost, a že teprve později, v neolitu, nabývá umění “primitivního”, dekorativního rázu, – úkaz, jejž konstatují a hledí vysvětliti Hoernes, Grosse, Piette, Sergi, Verworn, Ballough a jiní z příčin rasových, fyziologických, sociálních atd., – tedy tento úkaz zaměstnává i dr. Štecha, jenž ho sice nijak nově nevysvětluje, ale zato jej zobecňuje a rozšiřuje na výtvarné umění všech dob. Tím přeměňuje vývojový fakt v pojem systematické klasifikace – podle mého mínění neprávem, ježto vývojové fakty jsou příliš složité a pohyblivé, než aby mohly prostě figurovati jako schémata třídění.

Dr. Štech vyvozuje z protivy umění paleolitického a neolitického dva “všeobecné principy uměleckého tvoření”. Prvotním principem je “tvoření individualizující” nebo oživující, jež se “zmocňuje” předmětu (a sice předmětů existenční touhy: ženy, zvířete – –) tím, že “subjekt proniká, nazírá všemi smysly”, vciťuje se do něho “bez jakýchkoliv představ (Verworn!), “vnímá objekt v celé jeho individuální rozmanitosti”; čili že při uměleckém vytváření hledí dodati tvaru co nejvíce života a individuálního výrazu, pohyblivé hry kloubů a masa a nenapodobitelného, neopakovatelného charakteru intenzívního osobního zážitku. Krátce individualizující umění je osobní projev silného zážitku vnímání a takřečeno úplné ztotožnění se s viděným předmětem. – Proti tomu abstrahující tvoření vyjímá jen některé rysy z dané původní mnohosti a vytváří z nich novou formu, již nezávislou na konkrétním popudu, zato závislou na psychofyziologické organizaci člověka, z níž plyne hlavně rytmus, proporcionalita a symetrie, základní to principy abstraktního, ornamentálního, plošného nebo geometrického umění; zde dr. Štech drží se vcelku Schmarsowa. Dekorativní umění není již individuální, nýbrž sociální a slouží především kultu; je schopno státi se tradicí a kolektivním slohem a v tom smyslu je uměním mnohým, ne projevem výjimečné osobnosti. – Konečně “míšením prvků abstraktních a individualizujících” vzniká umění idealizující, jakýsi kompromis mezi individuální oživeností a abstraktní obecností díla; zde “dílo je vyzdviženo v ideální sféru, zbaveno tíhy a náhodnosti hmoty, subjektivnosti dojmu na prospěch všeobecného výrazu”. – Tím trojím principem má býti roztříděno veškero výtvarné umění. “Dějiny výtvarných umění nejsou než dějinami vzájemných vztahů a pronikání abstrakce a individualizace, jejich smíru v úhrnné celkové harmonii v dílech klasiků.” Dr. Štech uvádí jen zběžně příklady individualizujícího umění: paleolit, křovácké kresby, sporadická díla v Egyptě a středověku, konečně Donatella (...)

(......)