Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

1917

FRANTIŠEK TUČNÝ: F. X. ŠALDA ČILI PROBLÉM ČESKÉHO UMĚNÍ

Není krutějšího osudu pro knihu náročnou a už předem zamýšlenou jako výboj, než setká-li se prostě s mlčením; ničím snadněji než holým nedbáním, nestanoviskem, nezájmem nezvrátí se takový, byť statečný čin v marně okázalé gesto či v papírový šíp. Nic vůbec není pohodlnější než nerozuměti. Předem Tučného polemická knížka není už svým jazykem četbou lehce poživatelnou. Za druhé je to právě dílo polemické, založené na sporu hodnot, na osobní víře, na kladech a záporech, jež jsou samozřejmy jen bojujícímu; hodnoty těžko je dokazovati, lze je jen hlásati, ukázati srdcím. A tu zrovna Tučný nutí se dokazovati, pracuje strašnou tíhou myšlenek, zápasí o dialektický výraz – vše marně řekl bych; jen místy prošlehne vášnivý, osobní tón, jenž přesvědčuje svou horoucností. Tu a tam kmitnou se jasné a vřelé myšlenky, mnohá znamenitá pravda proběhne stránkami, mnoho života prodere se silně a bez kázně k výrazu; ale celek je temný a trýznivý, zároveň přetížený a mnohomluvný.

Svou kritiku označuje Tučný podtitulem “problém českého umění”. To vskutku je směrnice jeho knížky: boj proti západnictví, za jehož představitele volí F. X. Šaldu; a ještě obecněji: boj proti všemu, co má býti překonáno, co má ustoupiti nové době v umění; boj proti subjektivismu a dekadenci, proti náboženské slabosti, proti všemu, co se odchyluje od činného života, od silného, životného a účinného umění. – A zároveň boj proti Šaldovi jakožto představiteli toho všeho záporného, co Tučný vyvrací svými klady. A tu stěží lze se ubrániti jistým výhradám: Odpovídá to opravdu – nepravím dílu, ale programu F. X. Šaldy, aby byl volen za typus všeho, co stojí proti životu jako nedostatek kladu, jako matnost, únik, vyžití, rozervanost? Není snad zrovna Šaldovou vlastností chápati se přehorlivě všeho, co slibuje mu vynésti maximum kladu a životních hodnot? Nemluví dosti o životě, síle a životní tvořivosti, neklade na to vše takový důraz, jako by chtěl předejíti každé takové výtce? Tak například Tučnému ztělesňuje Šalda typ subjektivismu, života v sebe obráceného, vše v sobě a pro sebe požívajícího; protivou a postulátem je patrně život obrácený ven, v akci, v dynamiku účinků. Ale lze jen trochu si předefinovati smysl slova “subjektivismu”, aby bylo lze tvrditi, že Tučný jako filozof je velmi subjektivní a v sebe obrácený: že v sobě samém, v životě a krizích svého nitra má svůj vid světa; a že naopak Šalda je nebo hledí býti co nejvíce objektivní: ven hledící, vše obzírající, v mnohém ohledu vnějškový. Nezáleží mi na hodnocení toho nebo onoho typu; chci jenom říci, že slova a definice lze převrátiti, že názory a programy lze stavěti v protivy; (...)

(......)