Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

MIROSLAV RUTTE: ZJASNĚNÉ OČI

 Ve vstupní básni loučí se autor se svou duší:
 “Dosti, má duše, soužití neplodného!
 Léta má s tebou byla jen čekání.
 Já v světě mám nějaké skryté poslání,
 jak nesl bych komusi radostnou zvěst.
 … Vím, moudrá jsi, do dna znáš nicotu chvílí:
 však radši mám srdce, jež z lásky se mýlí…”
 

Tak, skoro slavnostně, dává básní sbohem útlému a moudrému životu vnitrnému, nedůvěřivé samotě ducha, a “tož na cesty půjdu!” – na cesty k novému, prudšímu a prostšímu životu, aby o něm přinesl komusi “radostnou zvěst”. A zde je tato vita nuova: je před námi, na dohled očí, ale očí zjasněných radostí a důvěrou; je to sama silná, horká země kvetoucí mezi dubnem a srpnem, země hlinitá, láskyplná a vášnivá, země-žena, mladá a plodná, zároveň hmotná a božská. Tu v úžasu se zastavuje objevitel a volá: “Vzhůru, bratří, před námi je zem!” Radostná zvěst se splňuje.

Ano, žíti na zemi a s ní, “sbratřit se s trávou a květy”, “všemu se divit, po všem se touhou chvět”; cítit se dětský dětstvím přírody a silný silou země, být chodícím stromkem, kamenem, jenž zpívá, ratolestí zelenou, jež v přívalu lásky se kývá, též plodů čekajíc, – a přitom a nadevše milovat ženu, “zvířátko plavé”, teplé a poddané síle jako hlína – komu z nás někdy nezatanul tento ideál, věčný ideál bukolik, zmodernizovaný leda změněnou smyslností a prudším neklidem lásky? Kdo by nezatoužil někdy, v těžkých chvílích, aby celý svůj život, nepokoj lásky, zjitření smyslů, hrot prázdnoty a nicoty ve své duši naplnil neobyčejnou hutností a jistotou hmotného bytí tam venku? Existuje jarý a harmonický materialism, který se nám zdává lůnem zdraví a života; i po něm dovedeme zatoužit vší silou, ale je to právě touha a nikdy plná skutečnost. Nebo je to jen šťastný, zpěvný okamžik, a není to jistě náhoda, že nejúsměvnější básně Zjasněných (...)

(......)