Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

GAMMA: BRÁZDA

Předem: Gammova Brázda je kniha silná a úctyhodná, ale taková, že sama sebou nepočítá se snadným souhlasem; tvrdá je řeč její, jelikož je to řeč horlitele, ducha bezohledného v obdivu i odporu. Je to kniha českého realisty a už v tom slově jsou zahrnuty určité známky, jako racionalism, snaha zlepšiti svět, sklon k didaxi a tak dále. Tento rozumový, tendenční, kárný duch realismu se předem nezdá být skleníkem uměleckých požitků; a přece tu vyrostla kniha tak vášnivého poměru k umění, že svou žitou vřelostí je snad jediná v české umělecké literatuře. Pravím “vášnivý poměr” a “vřelost”, ale nemohu již tak dobře říci “láska”. Slovo “láska” skoro vůbec chybí v této knize nebo vystupuje ostýchavě vedle mocnějšího slova “víra” – a jistě není to jen náhoda. Živý oheň této knihy je oheň přesvědčení a víry. Své klady i své zápory metá autor stejnou dělovou silou. Ať obdivuje, či odmítá, je nabit stejně příkrou a nemilosrdnou energií.

V předmluvě praví Gamma, že jeho kniha chce býti službou životu. Chápu zcela dobře, že životem myslí něco zvláště zdravého, silného a svobodného; vidím však, že s tím, co bylo a co je, se skoro na každé stránce vadí a potýká, jako by nedostatky, slabosti, chvíle pochyb a tak dále – nebyly také životem! Autor slouží životu asi tak jako nevlídný a osamělý reformátor veškerenstvu: slouží mu svým hněvem, svým bičujícím patosem, svou planoucí věrou v jiný a lepší život, která ho činí krutým a škarohlídným k tomuto životu přítomnému. Ve druhém díle (Životem) uvidíte, že jeho horlení ho zbavuje časem měřítka pro věci velké a malé; v prvním díle však (Uměním) zjasňuje se jeho příkrost skutečným nadšením pro umění.

“Hlavní věcí” v umění pro něho je: “Co mi dává umělcovo dílo pro zvýšení, zušlechtění, zkrásnění mého nitra? Co je v něm pro mne, bych tím sílil svou víru v život, přemáhal svou nevěru a malověrnost, v sobě rozněcoval úsilí žít krásně, zdravě, čistě, svobodně, spravedlivě?” “Rádce života hledám! Světlo dobré dráhy k vyššímu člověctví hledám!… Proto se blížím umělcovu dílu, abych se odtud naučil žít krásněji, ne pouze esteticky krásněji, ale eticky.” “Umění je na to mezi lidmi, aby ukazujíc jim krásu, přesvědčovalo je o ideovosti bytí rozvíjejícího se v linii zdraví, svobody, čistoty, spravedlnosti… k vyšším formacím, a tím dávalo jim víru v život. Úkolem umělcovým je krásným dílem… budit i utvrzovat v nich stále tuto víru v život.” Víra v život! Což je možno a což je třeba věřit v život, který sám žiji? Mám věřit v dýchání, hlad a spánek, v radost a práci a v ostatní evidence života? “Víra v život” znamená nepochybně víru v jiný život, v příchod “budoucího vyššího člověka”, znamená evoluční optimism, ideové přesvědčení o příštím vývoji podle “linie boží”. Ale tu je zarážejícím faktem, jak neradostně, jak deterministicky je založen tento Gammův mystický eugenism.

Všechno zlo, veškerá slabost a bída je Gammovi dílem a vinou člověka; ale jakmile se člověk vyšine velikým uměleckým dílem na vyšší (...)

(......)