Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

49. VÝSTAVA SPOLKU VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ MÁNES

Veliké sály Obecního domu už pomalu nepojmou ani spolkové výstavy. Stává se dobrým zvykem zahrnouti v rámec takových výstav větší kolekce jednotlivých umělců; ale to znamená prostor, více prostoru, než dosud jsme zvyklí výstavám věnovati. Tu a tam šetří se místem: to děje se bohužel přečasto na úkor mladých umělců, kterým je zvláště třeba toho, aby jejich styk s veřejností byl usnadněn. Konečně místnosti Obecního domu, ve třetím patře, se nehodí k vystavování velikých plastik. Z toho plyne, že už brzo bude třeba – nikoli jen nových výstavních místností, nýbrž nové výstavní budovy v Praze; na tu myšlenku musíme si při všech svých projektech do budoucna zvyknout už dnes.

Tentokráte přináší členská výstava Mánesa soubor grafických prací Maxe Švabinského a olejů Hugo Boettingera. U prvého nepřestávám litovati, že se neodhodlává k vývojovému souboru svých prací. Bylo by zajímavo postaviti vedle sebe jeho staré Splynutí duší a dnešní adamitské, milostné ráje; nebo starý půlakt brunety a dnešní dřevorytové Srpnové poledne. Je to dvojí zcela různý lyrismus, mezi kterým se pohybuje dílo Maxe Švabinského; na jedné straně intimní, milostná poezie, trochu jakoby zadrhnutá bolestí a zasněním; na druhé straně plná hymnika vášně, pravdaže jásavá, pravdaže exotická, ale promiňte slovu – i brutální. Nejde mi tu jen o námět; připomeňte si, že starší listy Švabinského byly skutečně psány jakoby bezděkým rukopisem poety; že dnešní jsou ryty, tak jako by hmatající prst jel po tvaru a plnosti těla; že poeta miloval tesklivé šero, kdežto erotik stápí se v neroztříštěném, obnažujícím proudu světla. Jsou tu drobné listy, podepsané Sbírání bramborů nebo Na jahodách, Kraj nebo Potok. Zde opět setkáváte se s mistrem intimní domácí krajiny, jež méně oslňuje smysly, ale je bližší duši. Je tu dřevorytový autoportrét a veliký list věnovaný Jos. Mánesovi; v nich podobiznářské umění Švabinského neztrácí nic ze živosti jeho starších pérových portrétů, ale získává nadto na jednoduchosti a ušlechtilosti. Dílo Švabinského je bohaté a neobyčejně plodné; divákovi jest tu nejenom prostě bráti, nýbrž i voliti.

Rovněž Boettingerova kolekce je chválou nahoty; příliš růžové ženské akty prohánějí se v krajinách příliš zelených, lehký nátěr dřívějších jeho obrazů stále více ustupuje tučné, ostré barevnosti; obraz vedle obrazu zdá se už skoro jen manýrovitou obměnou idealizovaných aktů a neprožité krajiny. Je tu však třeba menší obrázek č. 28, Loďka, jemně přitlumený v chladných, lehkých barvách, ladný v seskupení – všimněte si ho dobře; ukazuje, co Boettinger opouští – nebo k čemu ještě může zamířiti. Karikatury Boettingerovy jsou požitkem tomu kdo zná karikované osoby; tolik z jejich hybného, charakterního života je tu zachyceno.

V. Hrska vystavuje vedle jiných obrazů klasický motiv nahé ženy ležící na posteli – motiv opravdu slavný, vzpomenete-li si na Giorgionovu Venuši, Goyovu Maju, Ingresovu Velikou odalisku nebo hlavně (...)

(......)