Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JUBILEJNÍ VÝSTAVA KRASOUMNÉ JEDNOTY PRO ČECHY

1

Tedy revize skoro celého století českého, resp. utrakvisticky českého výtvarnictví. Budiž; idea je rozumná a dnes neškodí pro některá poučení ohlédnouti se na onu zpocenou dráhu, po které se ubíralo české umění od anno Domini až dodneška.

Tahle výstava v Rudolfinu, budiž jí všechna čest, je spíše expozice milníků než umění. Ti dobří staří nesli přičinlivě svůj umělecký kámen vždycky několik kroků dopředu, zarazili svůj mezník a pak odebrali se k otcům s tou zásluhou, že šli-li pomalu, tož přece šli kupředu a bezpečně, a vydělali si tak posmrtný výměnek v galérii Království českého.

Byli to svědomití a pracovití lidé, dej jim bůh za to slávu a dnešní kritika pokoj. Nebudeme dnes kritizovati první lokomotivu Stephensonovu; a také nebudeme pomlouvati tyto staré, hodné mistry, kteří se jmenují Piepenhagen, Ruben, von Führich, Würbs nebo Hellich.

Měli mnohdy nadání, vyznávali zatracené teorie Lessingovy, věřili v krásu, antiku a staré mistry, třebaže jim nerozuměli, právě tak jako ortodoxní křesťan nerozumí dogmatům, církvi a sv. Augustinovi. Svou duši nechali v antice, svůj talent zapomněli v Mnichově a Itálii, a tak jim celkem nezbylo než jejich obratné ruce.

A tyto své umělecké ruce mozolili produkcemi víceméně řemeslnickými, pracovali od času, párali se titěrností, plahočili se miniaturou, honili detail a utekl jim obraz. Jejich obrazy jsou úžasné, až groteskní kousky propracovanosti a pečlivosti; ale přitom nevěděli, co je to barva, tato vznešená mastnota, nevěděli, že plátno je panenská krajina, kterou musí uhel opanovati křepce jako statečný rejtar a štětec obdělati důkladně jako oráč zúrodňující sterilní plochu žírnými lány barev. Jejich děti, zrozené v ateliérech a rozmazlené přílišnou pečlivostí rodičky, nemají té síly a zdravé svěžesti jako dítky zrozené na tváři země s laskavou pomocí slunce a vzduchu. Plenér byl jim neznámý; příroda také. Jejich obrazy jsou utahané a způsobné jako salónní kočky starých panen. Není v nich život, nevázanost přírody, životní míza a teplota, a ostatně ani umění ne. Byli to řemeslníci, ale výteční. Myslíte, že tvořili? Oni pouze pracovali.

Vyráběli povídky, příběhy ze života, činohry, žánry, tuto ohavnou vášeň osmnáctého století, popisovali přírodu tak zevrubně jako nějaký Scott, ale ovšem přírodou byly jim pouze hrady, skály, Alpy, jezera a podobná romantická výbavička uměleckého jeviště, vyprávěli biblické příběhy nudně a pateticky jako jezuitští kazatelé, vedli velkoobchod se sentimentalitami, dutými falzifikáty života, romantikami, lermoyancemi a výtvarnými marmeládami, zkrátka provozovali vše možné, jen nemalovali.

Avšak lze-liž jich nemilovati? Dojímají nás svou pečlivostí a naivní pobožnou přičinlivostí, máme je rádi pro tu jejich snaživost a horlivost, s jakou se pachtí ve svém umění, a konečně dovedeme uznati jejich rutinovanost a technickou zdatnost zejména v portrétech. Vedle toho těší nás postřehnouti u nich tu a tam rys téměř (...)

(......)