Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

SYNTÉZA A VÝSTAVA OSMI

Budiž nám pro tentokrát dovoleno mluviti o novém umění.

Neboť tento náš svět je systém vratkosti, a spíše je věčný mrak nad naší hlavou než lidské zákony, teze a názory. Právě tak pomíjející je krédo krásy a výtvarná dogmatika. Zrovna dnešek přinesl nám pěkné schizma uměleckého nazírání, jež vyvstalo ve Francii a zasahá nyní i k nám, a lze očekávati, že bude se o něm mnoho mluviti ve dnech těchto i následujících až k novému budoucímu vykupitelství příštího uměleckého syna božího.

Neboť ještě nejsou sečteni dnové impresionismu, tohoto rozkošného umění vegetujícího na tváři země jako květinová zahrada, a již vybavilo se z mozkových plen výtvarné kultury nové umění, syntéza, která je dnes ve Francii módou a u nás strašidlem, jež tohoto času obchází v Topičově salónu na výstavě Osmi.

Impresionismus, umění docela bezprostřední, objektivní a naturalisticky důkladné, hraje svou plnozvukou bohatou notu, pohanský chór panteistního bakchanálu, pravou to harmoniam naturalem, hudbu pozemské sféry, hymnus Benedicite ku poctě laskavé matky bohyně přírody, tak štědře a přepychově vyšperkované nevyvážitelnými poklady barev a nuancí, zázraky světla, kouzlem nálad, žárem slunce, krásou života, mízy a odvěčného ruchu.

Základním fondem impresionismu je barva a světlo ve všech svých půvabných konsekvencích.

Neboť oko pohlížející na přírodu nevidí krajinu, nevidí strom ani člověka ani daleké hory; vidí pouze barvu a světlo v jistém plošném rozměru a obrysovém omezení, v jisté prostorové dimenzi, vnímá kvality pouze spektrální, má dojem výhradně zrakový. Oko nevidí strom, nýbrž zelenou skvrnu, ale mysl jde dále a nazve tuto barevnou skvrnu stromem; oko vidí grupu pleťových barev a mysl ji pojmenuje lidskou tváří. Strom a tvář, krajina a příroda jsou pojmy, ideje, abstrakta, jež nejsou v oku, ale za okem, hluboko ve skrýši lidského mozku, té podivné pokladnice bohaté zrovna tak jako svět.

Impresionismus, toť takové oko, jež nevidí věci, nýbrž jejich barvy a světla, z nichž se raduje a jimiž disponuje. Umělec impresionista je jako tkadlec, jenž protkává osnovu světla pestrým outkem barev a takto tká kouzelný koberec svého umění z těchto dvou svatých elementů, z nichž spředena je požehnaná příroda, pokud obráží se v čistých zrcadlech našich očí. Ale k těmto dvěma božím darům přistupuje ještě tertium, svatý duch impresionistické trojice: cit, tato jemná struna, jež rozechvívá se dechem života, ryčným hlasem rujné přírody a nejtišším šepotem nálad; impresionista je jako pasívní Aeolova harfa, vzácný nástroj, na němž hraje sama příroda ohnivé fanfáry poledního žáru, vážné fugy večerních nálad, strunová allegra svěžích jiter, operetní melodie jara nebo podzimní stesk lesního rohu, celý ten koncert života a přírody, jenž vyznívá z umění impresionistického týmž rytmem pulsující krve a sytého života, jakým žije, kypí a vře příroda před našima očima.

A tak impresionismus je bohatá tabule požitků čistě zrakových, to znamená malířských; (...)

(......)