Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

UMĚNÍ KLAMU

V Praze je právě výstava “výtvarného umění v divadle”, totiž návrhů na scény a kostýmy. Je to zajímavé po stránce výtvarné i vývojové, ale o tom už tady psal jiný. Jen bych poznamenal, že na této výstavě nemělo scházet umění německé. Němci udělali velmi mnoho ve výtvarné režii a vidět to by neškodilo u nás, kde je dosud dosti řemeslného tápání.

Divadlo je umění klamu a výtvarná režie je v něm kouzelnickým arcipodvodníkem. Šikovnost nebo uměleckost klamu má dvojí měřítko: buď stupeň oklamanosti, nebo jednoduchost prostředků, kterými se klamu dosáhne. Buď se podaří oklamat diváka na celé čáře, že si dejme tomu jeho užaslé oko myslí, že opravdu vidí palác z mramorových kvádrů nebo opravdický les nebo skutečný západ slunce a tak dále. To je jeden směr výtvarné režie. Anebo se výtvarný podvodník nežene za přesvědčivostí klamu, nýbrž za vtipným, elegantním a prostým způsobem, jak svůj klam provede. To je druhá cesta.

Je to jako se salónními kouzelníky. Jeden z nich má celý magický salón s černými závěsy, bengálem, tajemnými instrumenty a celou složitou mašinérií ukrytou v kulisách a provazišti. Druhý přihopkuje na scénu a nemá nic než, s odpuštěním, nohavice a fráček a cylindr, a přece vyeskamotuje vám z nosu vajíčko, z podlahy kytici a z dlaní potlesk. Buď vás překvapí dokonalost klamu, nebo hravá jednoduchost jeho provedení. Já osobně sympatizuji s kouzelníkem ve fráčku víc než se složitým a důkladným mistrem mágem; ale to snad je věc vkusu.

Mistr Magus Maximus, je-li divadelním kouzelníkem, má svou minulost. Býval garderobiérem Meiningenských a měl v hlavě spoustu historicky věrných škorní, třapců, mečů a kalhot, prostřednictvím jichž vás “přenesl v minulost”. Nasytiv se historismu stal se naturalistou; vystřihoval impresionistické kulisy, pokrýval podlahu opravdovými trávníky, vynašel divadelní chumelenici, pohyblivá mračna, zákulisní šelesty, perkálové transparenty a kruhový horizont; nezapomněl na skutečnou slámu, když šlo o vesnici, ani na skutečnou vodu, když mělo pršet. Nakonec pomáhal Reinhardtovi “formovat jeviště” plastickými sloupy, plastickým terénem, schodovitými praktikábly, masívními oblouky a vší tou truhlařinou, která zas měla budit dojem hmatatelné skutečnosti jeviště. Jak vidíte, vždy hleděl vyvolat zdrcující iluzi náramným nákladem prostředků. Nejraději by už stavěl z opravdických kvádrů a cihel opravdické paláce a hradby, chtěl by tak důkladně klamat, (...)

(......)