Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

REPRÍZY

Je obecně známo, že po šesté nebo řekněme desáté repríze poklesá úroveň představení i velmi dobře připraveného. Souhra se rozklíží, herci spěchají, často se pletou, baví se na jevišti něčím jiným než vlastní hrou, někdy se i nedbaleji maskují, a zkrátka hru tak trochu odbývají. Mám v tom směru nemilé zkušenosti i jako autor.

První příčinou toho úkazu je, že není u nás dostatečný počet zkoušek. Repertoár a systém abonentní nutí k tak překotnému studiu rolí, že premiéra je vždy poněkud nedopečená a je potřebí velkého napětí herců, aby “držela pohromadě”; postupem repríz toto napětí polevuje a hra se počne drobit. Bylo by třeba, aby o premiéře byla hra definitivní, ztvrdlá do posledního detailu, vypracovaná do neměnnosti; tak jsme to viděli u Rusů, a proto jsme je viděli opakovat týž kus třeba už poněkolikáté, aniž by se jediný detail ošoupal nebo udrobil. Nelze tedy přičítat vinu jen hercům.

Mimoto: u nás se kus odehrává v pomalém tempu; trousí se v repertoáru jednou nebo dvakrát týdně, takže se obehraje řekněme ve dvou měsících. V té době má už náš herec jednu nebo dvě nové premiéry, studuje nové role a spoléhá na to, že dříve nastudovaný kus odehraje mechanicky. Proto místo aby se mu opakováním v paměti zakotvil, vytrácí se mu víc a více. To jsou poměry na herci nezávislé; bohužel, nedají se rychle měnit, lze jen očekávat, že vývoj divadelního života i u nás jednou dovolí stálejší repertoár.

Avšak umělecký pokles repríz má také psychologické příčiny v herci samotném. Při bůhví kolikátém opakování má herec už méně zájmu na hře, nudí se a hledí si nepříjemnou povinnost okořenit nějakým špáskem na scéně; nebo jen pospíchá, aby to měl za sebou. Je to pochopitelné, je to lidské, a přece je nesmírně důležito, aby herec přemohl toto znechucení.

Neboť tím, že obehraje kus před kritikou a abonovaným obecenstvem, není jeho poslání skončeno. Teprve na pozdější reprízy přicházejí návštěvníci z venkova, (...)

(......)