Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

40 000

Prý bylo 40 000 diváků na zápase Celtic–Sparta; já tam nebyl, já je nepočítal, ale ochotně tomu věřím. 40 000 diváků, to znamená, že tam byl každý desátý obyvatel Prahy, počítáme-li k Praze i Hrdlořezy, Hostivař a jiné mytické lokality. To zajisté svědčí o sportovní vyspělosti našeho obecenstva atd., abych řekl také něco pěkného; ale –

Ale někdy je v rubrice Umění radostná lokálka: “Výstava těší se neobyčejnému zájmu, navštívilo ji doposud přes tisíc diváků.” Jindy je premiéra dejme tomu Dona Carlose a v referátě čteme: “Přes vydatné vatování bylo hlediště poloprázdné.” Ve všech pražských divadlech, ve kterých se pěstuje aspoň trocha umění, je nějakých osm nebo deset tisíc míst; je-li trochu pěkná jarní neděle, mohli byste napočítat ve všech pražských divadlech tak asi tři tisíce diváků. Ale na zápase Celtic–Sparta byla návštěva 40 000. Krom toho se slavnostně otevíral stadión, kopalo se, běhalo se, veslovalo se, šlapalo se na dvaceti různých místech; jestli někomu té neděle napadlo hrát v nějaké koncertní síni na housličky nebo na hubu, stěží by dostal ze svého publika partii alagéru. Neboť čtyřicet tisíc lidí bylo na Letné, tak jako jich bylo sedmdesát tisíc před Těšínem, před Těšínem.

Z doby, kdy jsem býval levým křídlem, si pamatuji, že je to ukrutně napínavé, vpálit gól nebo kopnout nepřátelskou spojku do bérce; ale stejně z vlastní zkušenosti vím, že na jakémsi mezinárodním zápase, na který jsem dostal sedadlo, mne zajímala jediná otázka: co vlastně vidí ti natlačení stojící lidé a jak mohou, abych tak řekl, vůbec dýchat. Tuto otázku jsem osobně dosud neřešil, neboť bych tam nešel, ani kdybych dostal obol starořecké valuty. Předpokládám jen, že tu asi je nějaká mně neznámá rozkoš nevidět nic, tlačit se, funět, smrdět, cítit na břiše něčí loket a v žebrech něčí koleno a nezřízeně se bavit tím, že všem mým sousedům a jiným třiceti tisícům lidí se daří stejně mizerně. Myslím, že tam lidé chodí jen ze zlomyslnosti, aby svou přítomností ještě přidali kapku k celkové dezolátní situaci. “Počkejte, chlapi,” tak asi přemýšlí každý, kdo běží na mač, “já vám pokazím (...)

(......)