Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHY VERŠŮ

Několik sešitků básní, jež mají společno jen to slovo “báseň”, neboť i pojem “vázané mluvy je příliš relativní, než aby mohl býti pojítkem. Něco o válce, něco o Múzách; kousek hymniky a kousek šlonzáckého nářečí; svazeček diletantův a výbor z děl mistrových; toť celá kytka, v níž každý si může vybrati své.

Knižní debut Bohumila Mathesia Verše o mamince, lásce a smrti (nákl. Nového věku v Praze, s dřevoryty J. Jareše) je knížka válečná, jedna z těch nemnohých, které v české literatuře padají na váhu. Je mnoho úmyslné drsnosti, mladého hazardu, okázalé nenucenosti v těchto písňových verších; někdy tak trochu kabaret, někdy více, mnohem více sentimentality, ó špatný čtenáři, což nikdy nepřestaneš, pln zlomyslné nedůvěry, šilhati za verše, abys se nenechal dojmouti? Tedy slyš, že tyto verše jsou psány s krvavou upřímností; že ten vzlyk je pravý, že ono frivolní hození hlavou je mladé a opojené, že tato modlitba mladého důstojníka za vojáčky kumpanie je zrovna opilá bolestí. Jsou to “malí hoši”, tito Bosňáci ze země Lika, a mladý důstojník se s hrůzou zpovídá jejich matkám, že padli ve válce pod jeho komandem; ale nechť Bůh to rozsoudí; neboť i on, jenž vedl na smrt děti žalujících matek, je maminčino dítě a s chlapeckým pláčem volá maminku ve svých bojích i svých verších. Básník Šrámek mohl by pochváliti tohoto žáka svých básní nejen pro jeho lehké verše, nýbrž i pro jeho tesklivou a prudkou, nemilovanou a rozryvnou lidskost. Máme málo válečných básní, ale skoro každá je výkřik hrůzy a bolesti; česká poezie nepostavila monument “veliké válce”, nýbrž narovnala jen malou, drsnou, nevzhlednou hromádku – jako hložím zarůstající hrob neznámého vojáčka, žalující k nebi.

Bohuslava Knoesla Ozvěny a nápěvy (vyd. J. Otto) nás vedou ve zcela jiný svět; vzýváním génia krásy počíná se nevelká sbírka a končí se zasvěcením Múze a tento dvojí klasický emblém je vskutku v této knížce něčím více než ozdobným rčením. Knoesl je poeta klasicista; pečlivým, nastrojeným veršem, střídmým ve zdobě, a přece milovným krásy slova neslouží ničemu než múzické kráse; nejde mu o to, aby se zpovídal nebo vybouřil, aby psal pro něco či o něčem, nýbrž aby postavil a vyhrotil ušlechtilou, skladnou báseň. Často je mu zápasiti s nepoddajným nebo otřelým slovem; jeho nápěv neplyne vždy lehce, ale zajisté vždy směřuje k harmonicky smutnému a jemnému akordu myšlenkovému. Ani myšlenkově se nerozpřahuje k prudkému, okázalému gestu; stačí mu moudrý eklektism člověka stejně epikurejského, jako rezignujícího. Krása je tu útočištěm duše a rájem srdce; proto tak daleko je odtud labyrint světa i všechen rmut života a vše, co vstupuje do veršů, je už předem očištěno, zbaveno váhy, zapředeno v klasicistickou poetiku. Jediný jen smutek zabarvuje tuto poetiku: věčný stesk po kráse, “jímž je navždy poraněn, komu dostalo se jejího osudného daru”.

Mladý básník Lomikar Kleiner vydává druhý svazek svých básní Zlatý oblak (nákl. R. Balouse, v komisi A. Srdce). Ve verších (...)

(......)