Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

K DIVADELNÍM ZÁLEŽITOSTEM

Vinohradská krize atd.

Já bych proboha nechtěl na sebe uvaliti hovorné polemiky a zaslána, protesty a kdesi cosi; není z toho nejmenšího zisku pro svět ani pro mne. Ba ani nechci mermomocí dokazovat, že já mám pravdu a někdo jiný jí nemá; snad více záleží na tom, stojí-li má pravda za to, aby se jí svět zabýval. Polemika má obyčejně jediný smysl; že se jedna závažná otázka rozbije na deset nebo dvacet otázeček; polemikou se bezpečně zabije každá pře tím, že se roztříští. Čtenář novin se může v nynější Velké Válce domnívat, že jde o světodějné otázky: slíbil-li něco pan Ackermann nebo ne, jakou gáži u všech čertů má pan Vydra, nebo zda někdo řekl, že někdo prohlásil, že někdo řekl já nevím co, a tak dále. Zatím otázka je prostší a o něco závažnější: má-li činohra Městského divadla zůstat prvořadou uměleckou scénou, nebo ne. Všechno ostatní je hodně vedlejší, třebaže je mi velmi a velmi jasno, jak to s těmi věcmi vlastně je; kdyby mi to nebylo jasno, nebyl bych se na tom všem angažoval. Chci jenom říci, že otázka, o kterou fakticky jde, se týká i čtenáře dejme tomu v Moravských Budějovicích; neboť je to otázka kulturní asi té váhy, jako kdyby šlo řekněme o univerzitu. A proto mi už dopřejte trochu toho místa a času.

Stalo se tedy, že odešli dva herci od Vinohradského divadla k Národnímu, a hned “tři výborní divadelní ředitelé věší hlavu”, jak říká pan dr. Hilar, a skládají nádobíčko a nechtějí hrát. Věc ovšem vypadá zblízka trochu jinak. Za poslední rok se Národní divadlo opětovně pokusilo, aby si převedlo z vinohradské činohry – proč chodit kolem horké kaše? – nic míň než Zakopala, Vydru a paní Dostalovou; kdo se trochu vyzná v divadle, ví, co to znamená. Dále odvedlo dva jiné, přičemž nepočítám pí Sedláčkovou, která měla již určité závazky na Vinohradech; dále jednalo významně se třemi jinými – a s nikým více? To ani nevím. Tedy nešlo o dva herce, nýbrž hned o osm, což je na jeden ansámbl… trochu mnoho. Nad tím už nelze jen tak mávnout rukou. Národní divadlo je privilegováno proti všem jiným takovou hospodářskou převahou, že s jeho hmotnou nabídkou nelze konkurovat. A co se týče úmluv nechme té kapitoly; není opravdu hezká.

Když před rokem nastoupila na Městském divadle nová umělecká správa, dostala krásný a úplný ansámbl; samozřejmě její první povinností bylo zachovati jej. Rezignuje-li po roce, není to proto, že někdo odchází, nýbrž proto, že nemá prostředků jej udržet. Není to vědomí slabosti, nýbrž velmi protivné a ponižující vědomí bezbrannosti. Není fair play získávati výhod na neozbrojeném. To slovo není přepjaté. Vinohradská činohra (...)

(......)