Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEŠTĚ O DIVADELNÍCH ZÁLEŽITOSTECH

Městské divadlo pražské bylo postaveno od obce Král. Vinohradů a propůjčeno starému Družstvu Národního divadla k divadelnímu provozu. Vznikem Velké Prahy stalo se automaticky majetkem pražským; pražská obec akceptovala staré závazky, mimo jiné smlouvu propůjčující divadelní budovu Družstvu do roku 1926, a jinak neměla s divadlem dalších starostí. Jak se zdá, pražské občanstvo si ani plně neuvědomilo, co tím hlavní město státu získalo pro svou prestiž, a že tu obec má něco, čím se může honosit a čeho nejen může, nýbrž přímo má užívat, kdykoliv je jí třeba veřejné a umělecké reprezentace. Tu již prezident Masaryk, zahraniční hosté, vyslanci atd. projevili větší uznání toho význačně veřejného postavení, jež má vinohradská činohra jakožto Městské divadlo Velké Prahy.

A jako hlavní město Praha potřebuje svého městského, kvetoucího divadla pro svou kulturní reprezentaci, potřebuje Městské divadlo plné mravní ochrany a řekněme výslovné patronace města Prahy, aby se mu dostalo zasloužené veřejné prestiže. Už to bylo by velikou zárukou pro veřejné poslání divadla a společenské postavení jeho členstva. Ale to nestačí. Protože smlouva s obcí zaručuje Družstvu držení divadla jen do roku 1926, je nevyhnutelně třeba, aby město Praha zabezpečilo další trvání umělecké činohry vinohradské, ať už způsobem jakýmkoliv. To je první předpoklad stability souboru a divadla; a že takové jistoty není, to bohužel je jeden motiv, který pohnul tolik členů k odchodu; zde je třeba dáti členstvu divadla, ale také nejširší veřejnosti záruku pro příští časy. Nikoliv Družstvo se svou krátkodobou smlouvou, nýbrž jen a jen město Praha může dáti garancii, že na Městském divadle bude činohra, a činohra v nejvyšším uměleckém smyslu, i pro budoucí časy.

Tak bylo by možno konečně zajistiti vynikajícím hercům Městského divadla doživotní angažmá, jako tomu je fakticky na divadle Národním. Avšak Národní divadlo poskytuje nadto svému členstvu naději – což je věc tak spravedlivá, že jistě záhy se tato naděje stane skutkem: totiž vyhlídku na zemské penze. Znáte tragické přímo případy hereckého stáří z posledních dob; ta bída starých a invalidních dramatických umělců, kteří svého času byli miláčky veřejnosti, je bolestnou hanbou našich poměrů. Nedivte se tedy, že čeští herci odcházejí koneckonců tam, kde se jim dává aspoň vyhlídka na osud méně ohavný. Bylo by tudíž v nutkavém zájmu stability Městského divadla, aby pražská obec založila stálým členům divadla nějaké hmotné zabezpečení pro jejich stáří a invaliditu. Zde není prosím vlastně žádného finančního rizika; herec umírá na jevišti, nechodí úřednicky do penze, vydělává svůj chléb až do smrti, není-li příliš těžce churav; ale (...)

(......)