Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

EDICE UMĚLECKÉ A BIBLIOFILSKÉ

Gammův Rembrandt (O jeho grafice několik nápovědí, vyd. J. Štenc) jest otisk ze Štencovy ročenky 1917. Pojednávaje o největší umělecké lásce, Rembrandtovi, nevyrovnává se Gamma jenom s jeho uměním, nýbrž s jeho etikou a životem; sleduje drama jeho života, přetěžké břímě bolesti, jež se mu ukládalo, čte jeho grafické listy jako životopis, zpověď a mravní vítězství duše; vidí v jeho díle zápas chmurné víry, jež popírá bytí, a radostné, kladné krásy – a posléze úžasný objev, že i nemoc, bída a bolest jeví krásu, znepokojivou a hlubokou krásu negace, objev to zprostředkovaný soustrázní. Tím dílo jeho mluví o bratrství lidském, založeném na utrpení nás všech; tím je posilou dnešnímu člověku, – neb Gamma psal své dílo v bolesti války; ale jistě lze říci – posilou také dnes. – Gammovi není obraz podívanou, nýbrž řečí, příkladem, bojem, mravním činem; jeho stanovisko moralisty dramatizuje vše, čeho se dotýká. Není to kritik, soudce, “rozeznávač” dle řecké etymologie, nýbrž vykladatel, věřící exeget; jeho kritiky jsou vyznáním víry – v tom jejich omezení i zvláštní hodnota. – Vzhledný svazeček s dobrými, bohužel příliš drobnými reprodukcemi leptů Rembrandtových má příjemný vzhled spíše brevíře než odborné knížky.

Bradáčova Třetí ročenka je bibliofilské dílko s řadou dřevorytů a kreseb (od Váchala, Brunnera, Šimona, Vika, Konůpka a Koblihy), s básněmi a Arnošta Procházky Divagacemi o republice, umění a jiných pěkných věcech. Je to úvaha vřelého, ale kacířského demokrata, který z hlediska svého “jarého skepticismu” přemítá o stínech demokracie. O umění například praví “klidně, přímo a naze”, že jeho funkce v demokracii “bude minimální, a spíše vůbec žádná,… nezmocní-li se ho nová touha náboženská, transcendentní, nebude-li náboženské… a heroické, vyslovující a oslavující… nadosobní touhy a cíle”. Jinak “umění pro demokracii bude divě fantastické a bude pustě tendenční; to bude její umění oficielní, reprezentativní. A bude v ní a vedle ní umění, které bude pro každého, kdo bude míti pro ně smysly a city, – a bude hůře na tom, nežli bylo v minulosti a nežli je dnes”. – Jarému skeptikovi namítáme: jistě lze čekati, že umění nebude na tom hned lépe než dnes, – ale proč bylo by na tom hůře? Tato hořkost je snad bezdůvodná. – V téže ročence “stoletý kalendář”, dle něhož letošní rok, ovládaný sluncem, “bude spíše suchý než mokrý, více horký než studený”; zjara bude “nemálo vrtkavých dní odporné povětrnosti”, alespoň “chmelu a vína bude dosti a víno jaksi obzvláštní”. Pozor na nemoce: “Jest se obávati palčivé zimnice a apostemy.”

Dobová edice je obrazová kniha Kde domov můj? od Máni Fischerové-Kvěchové. (Uměleckých snah sv. 143, vyd. B. Kočí.) Malířka navazuje formálně na kresby Mánesovy, na některých listech zcela nesvobodně; přitom napodobí jen obrys, nikoli však plastickou jasnost, zvučnou skladnost a monumentalitu Mánesovu. Její obrázky jsou kolorované kresby; kolorit však je zkalený, kresba roztřesená, bez (...)

(......)