Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PŘED DVĚMA LETY

Jsou tomu dva roky, co čeští spisovatelé vydali společný manifest k politickým zástupcům národa. Jenom dvě leta; avšak jsou to dvě leta dějinného převratu, a za takovou dobu se mnoho zapomíná. Nebudiž zapomenuto na manifest spisovatelů; není jim třeba vděku za jejich tehdejší vystoupení, neboť vykonali věc, jak se nám dnes zdá, samozřejmě nutnou. Nebudiž však zapomenuto právě toho, že vykonali svou samozřejmou povinnost, jako ji vykonali českoslovenští zběhové, dobrovolci vojsk zahraničních a političtí exulanti. Nebudiž toho zapomenuto zejména proto, že bylo tehdy, před dvěma lety, tolik lidí, kteří nekonali svou samozřejmou povinnost. Kdyby tehdy bylo více statečných lidí mezi těmi, kteří si osobovali mluviti jménem národa, nebylo by snad došlo k manifestu spisovatelů. Od počátku války věděl každý, co je jednomyslnou vůlí národa; přišla chvíle, kdy bylo nutno to říci, a neřekli-li to jedni, bylo samozřejmo, že musili to říci druzí. Avšak ve světě, kde nekonají všichni svou povinnost, jsou pamětihodní ti, kdo ji vykonali.

Na sklonku roku 1916 byly zavřeny žaláře za vůdci národa a ti, kteří tu zůstali, uvítali nového vladaře poníženým a loajálním holdem. V té chvíli bylo možno něco učiniti; mladý císař nemohl započíti svou vládu novou perzekucí, čekaly se od něho obecně jisté úlevy; nicméně Český svaz zůstal věren své politice “dvojího želízka”, to jest nadále nechával boj o svobodu vlasti exulantům v zahraničí a sám se držel jen želízka austriáckého. Radikální politika byla mu vůbec “zelenou”. Už tehdy na podzim Jaroslav Kvapil nadhodil myšlenku spisovatelského projevu proti politice Svazu. Byl sepsán projev, avšak nebyl vydán. Byl to projev jiné povahy nežli pozdější projev květnový. Byl silně polemický, kritizoval českou politiku předválečnou i za války a neměl ráz manifestu jako projev druhý. Zatím pokračovaly politické události rychlým tempem. Wilson obrátil se v lednu 1917 k národům svou proklamací o sebeurčení národů a v ní i národu českému přiřknuto bylo právo na samostatnost. Proti této “insinuaci Wilsonově” o českém osvobození za pomoci Čtyřdohody vydalo prezídium Českého svazu známé odmítnutí – správněji řečeno podepsalo text, který koncipoval hr. Czernin. Byla to úžasná, hanebná rána zasazená do tváře českému národu a zákeřná rána do české zahraniční politiky. Znova se velmi uvažovalo o tom, že český národ nesmí na sobě nechat tohoto potupného činu, jako by s ním souhlasil. Tehdy znovu bylo o věci uvažováno, aby byl vydán manifest české inteligence jakožto výstraha českému poselstvu, jež chystalo se vstoupit do vídeňského parlamentu, aby tam věc národa buď hanebně pochovalo, nebo vzalo na svůj štít. S otevřením parlamentu musela skončiti politika dvojího želízka, neměly-li naše nároky být před celým světem hozeny v prach. Tehdy, ano tehdy šlo o vše, a kdo v Čechách politicky cítil, hrozil se parlamentní tribuny, odkud mohla se z českých úst ozvati slova smrtelné chabosti, nechceme-li říci zrady.

V té (...)

(......)