Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Geometrické tvoření

Ať byla síla, jež stvořila svět, sebenáramnější, nekonečná a třeba i božská, nutno jí přiznat, že tvořila velmi ukázněně a přímočaře, počínajíc absolutní geometrií atomu a končíc absolutní geometrií hvězdářského vesmíru. Veškero tvoření je zákonitá konstrukce.

Se stvořením člověka přichází nová vlna geometrické kázně. Kamenný nástroj je obsažen v kameni jako krystal v hornině a člověk se učí vydobývat z hmoty její geometrické jádro. Geometrie okřídluje stavitele chrámů, stejně jako stavitele strojů. Básníkův rytmus je geometrický; abstraktní pojem je geometrický. Člověk utváří vše podle měřických zásad.

Stanově klid, pohyb a omezení, ukládaje tělesům obrys, převáděje tělesnost v linii a objemy v roviny, pořádaje a skládaje věci v rovině, tvoří malíř geometricky ve formálním řádu.

Zjednodušuje a vytýčuje věci pro sebe, převáděje jejich význam ve srozumitelný tvar, dávaje jim jasnost a velikost, důležitost a hodnotu, tvoří malíř geometricky v morálním řádu věcí.

Zákon, který si ukládá, je jenom východiskem k řádu, který hledá. Formalista si však plete zákon a řád; zákon není cíl, nýbrž jen prostředek – a dokonce dosti umělý a libovolný k vybudování řádu.

Ať čímkoli, kterýmikoli prostředky kázně a imaginace dosahuješ jasnosti, určitosti a uzavřenosti, čistoty a formy, vždy bezpečně vystupuješ ke geometrickému řádu umění.

Protože geometrický řád zavazuje hmotu i ducha, je organický, nerozdvojený, harmonický, a proto i krásný.

Oboje dvoje

Nemůžeš však odvrátit očí od skutečnosti, jež se nejeví geometricky, nýbrž jaksi naopak, těžce, nevykoupeně a bolestně.

“Ano, nemohu uniknout věcem, jež jsou.”

A nemůžeš odvrátit mysl od řádu uspořádaného, od čistoty, kázně a formy; neboť vše se vyčišťuje a vykupuje řádem.

“Kéž bych to dovedl!”

Proto jsi roztěkaný, a jako bys věčně něco zkoušel. Chtěl bys vyslovit mnoho věcí, totiž všechno, co je; avšak fascinován skutečností toho, co zpodobuješ, vracíš se k tomu desetkrát a stokrát, abys to probádal. Maloval jsi, malíři, řady a série vdov nebo nevěstek, dětí, detektivů, vyvrhelů, dívek a pijáků a nevím už čeho všeho, jako by ses nemohl nasytit věci, kterou jsi zpodobil a utvářel.

“Tak jest: nemohl jsem se jí nasytit.”

A přece jsi vždy opouštěl, co jsi vykonal; sotva jsi našel, co jsi hledal, začal jsi zase od začátku: nikdy ti nebylo dosti kázně, nikdy jsi se nedovedl (...)

(......)