Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2. 3. 1924

Když vtrhne do ulic den slávy, vlají na hlavních třídách dlouhé prapory; je to, jako by ulice dostala ohromné perutě cherubí a mávala jimi, hurá! vstříc průvodům a hudbám, řečníkům a bandériím, bílým družičkám, pořadatelům, panu starostovi a všem lidem. Je to, jako by chtěla se utrhnout od země a letět radostí přímo k nebi. V tu hodinu se třepetá v postranní ulici, ano, a k tomu v okně do dvora malý praporeček oslavy. Sem do postranní ulice a do dvora jen taktak zalehne třpytná ozvěna fanfár a zaduje vanutí slávy; ale i to stačí, aby se praporek zatřepetal na pozdrav. Myslí to dobře, ale není tak dlouhý jako prapory na hlavních třídách.

Ve Smetanův den slávy mohu vyvěsit jen malý praporek v postranní ulici a v okně do dvora; neboť bůhví jsem poslední, kdo by mohl něco připojit k oslavě nebeského hudebníka, ozdobit jeho dílo novým uznáním a nalézti pro něho slov, jichž jiní by nenalezli. Do nádvorního okna zaléhá zpěv Mařenčin a lesklé intrády Libušiny, šum Vltavy, stesk Mého života, ukolébavka dítěte, písnička skřivánčí, píseň věrného milování, píseň národní, píseň země, píseň taneční, píseň dějin, dech mateřídoušky, důvěrný hlas domova, radost a láska, celý národ, celé Čechy, zpěv prostý a velebný; malý praporek se chvěje, tluče křídly, vpadá do rytmu toho širokotokého a slavného zpěvu; neboť nedovede říci než to, že i on táhne s sebou, zpívá a tančí, kolébá se ukolébavkou dítěte, rozplývá se písní lásky a zvoní svou maličkou notou v této rozezpívané polyfonii, jež obsáhla vše.

*

Mrtvý. Snad není mrtev, dívá se a poslouchá a za profesorskými brejličkami mu oči planou dojetím a radostí. Neboť není větší odměny než státi se hlasem a tlukotem srdce a dechem svému národu. Není slavnější a krásnější korunovace než láska domova. Snad mrtvý není mrtev, vidí a slyší; vidí svou Prahu, a nevidí už Göteborg, kde mu bylo hledati skývu chleba, aby nad ní prožíval melodii svého češství; neslyší už hrubé soudy svých současníků a naslouchá řečem plným lásky a nadšení. Snad zapomíná i toho smutného, strašlivě smutného nakonec. Snad –

Snad mrtvý není přece jen mrtev, ale jeho oči za brýlemi jsou přísné a palčivě zachmuřené, a naklání ucho, jež se zavřelo hlasům zvenčí a slyšelo jen hlas nitra; naklání ucho a ptá se: Což jsem hluchý? Něco tam dole šumí, ale já nic neslyším.

Snad neslavíme památky Smetanovy v ten pravý rok. Datum se shoduje, ale cosi jiného a vážnějšího se neshoduje. Odpusťte, že u nádvorního okna myslím na Smetanu, ale myslím také na jiné věci, na nás všechny a na celý život. Něco se neshoduje, něco jako by selhávalo. Na hlavních třídách vlají dlouhé prapory, ale to není to pravé; nejsou to prapory, co nám schází.

Bože, nedá se to dokazovat, ale každý to musí cítit, každý, kdo skládá hudbu (...)

(......)