Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ANATOLE FRANCE

Není to náhoda, že si mladý Anatole – François Thibault – zvolil za svůj pseudonym samo jméno Francie; neboť v něm uzrály a zesládly nejvzácnější mízy francouzské tradice. Vášeň krásy a mánie vědění, půvab a vzdělanost, rozkošnictví a učená erudice, ironie, laskavost, skepse, náruživost spravedlnosti a graciézní cynismus, lehkost a filozofie, rozkoš z užívání rozumu a požitek smyslového gurmánství, něžná sympatie s člověkem a přísná dokonalost díla, to vše je v něm; musíš spojiti Rabelaise a encyklopedisty, rokoko a Renana, veškerý květ francouzského umění s veškerou břitkou logikou francouzského rozumářství, abys v průsecích těchto velkých linií našel domov a hnízdo lucifersky složitého a zázračně průhledného ducha Franceova.

Je v něm dvojí dokonalost: v prostotě aneb souhře. Dokonalost tohoto ducha je v lehké, jakoby hravé, ale nesmírně složité, strašně tajemné a bezvadně ovládané souhře nekonečného počtu složek. Hledáš jména, abys vystihl tryskající bohatost jeho díla; avšak v zoufalství vidíš, že pojmenováváš jenom věci, na něž se na okamžik snesl okřídlený duch. Vrháš se na jeho slova, abys je zkoumal a zařadil; ale za slovy zahlédáš moudrou a satyrskou, božskou a výsměšnou tvář, jež se shovívavě usmívá tvému úsilí: jakže, chtěli byste na mne se slovy? Pohleďte na nejmenší z kousků, jež s nimi konám, a pak zkuste jíti na mne s mými vlastními nástroji!

Racionalista, jenž se vysmívá bezmoci rozumu; skeptik, jenž nejsladčeji a nejradostněji promlouvá ústy prostých; socialista, jenž je epikurejcem: jak nazvat a pojmenovat ducha tak složeného? Nazvěte jej prostě duchem, živoucím duchem. Neboť oživuje vše, čehokoliv se dotkne; a větévka, na kterou usedne, nese květ a plody. Není mrtvé minulosti; ani prach na starých knihách není mrtev, a zvířen lebkami živoucích duchů mění se ve světelné tančení. Není mrtvých pravd; ale pravda, jež žije, je pružná, plná zelené mízy a ohýbá se pod duchem příliš těžkým. To je skepse z přemíry života: na ničem (...)

(......)