Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

B. K. VERSUS B. A. ČILI 12:0

Pohříchu nejsem historik, abych mohl sledovati vývoj věcí etapu po etapě; líčím jen, čeho jsem byl jaksi osobním svědkem. Tedy reakce, která se konečně v tomto století zvedla proti úpadku vkusu a strašlivé nestylovosti našich příbytků, byla radikální; zrodila se Bytová Architektura. Nábytek už nenavrhoval truhlář, nýbrž Bytový Architekt; ale také koberce, lampy, kalamáře, dečky, malby a knižní vazby a já nevím co všechno navrhoval Bytový Architekt, neboť – budiž po pravdě řečeno – řemeslná produkce málem už nebyla s to dodat jediný výrobek, který by nebyl zasažen všeobecným a neodvratným úpadkem vkusu.

Tak vzniklo něco, čemu se vůbec neříkalo byt, nýbrž “Interiér podle návrhu architekta X z mořeného fíkového dřeva” nebo nějak podobně. Celá věc, až po tu větvičku japonské třešně ve váze a nějakou sošku v koutě, se zrodila z hlavy architekta jako jedinečný, stylový, architektonický, laděný, komponovaný a já nevím jaký ještě celek. Do toho se pak posadil šťastný, bohužel architektonicky nedosti vyřešený majitel a porušil tím poněkud stylovost díla. Bylo by skoro vhodnější, aby přes dveře natažen byl provaz s nápisem “Nevstupovat”, jak to bývá na výstavách interiérů.

Co toto píši, zmocňuje se mě ďábelská pochybnost, je-li opravdu lidský příbytek jedním rázem a jednou provždy hotový celek. Především moderní člověk bývá poněkud stěhovavý; jednou má malý pelíšek a podruhé se mu podaří získat větší, nebo naopak; nuže, architektonický Styl, podstatně založený na prostorových poměrech, má všechny přednosti, jenom ne stahovací a roztahovací přednost harmoniky. Architektura je fatálně nepřenosná.

A za druhé se mi zdá, že je-li už lidský příbytek celek, je celek ve smyslu organickém; je to něco, co vzniká v čase, roste, reaguje na změněné podmínky, stále se přizpůsobuje životu a jeho prostředkům. Myslím, že málokdo si může dovolit, aby se zařídil jedním rázem; ani Stvořitel se nezařídil ve vesmíru jedním rázem, ačkoli tvůrčí práce je, abych tak řekl, zadarmo; nýbrž nechal si na to pokdy řekněme pár biliónů let, a jak se zdá, ani dnes není úplně hotov. Lidský příbytek je dílo osobní nebo rodinné historie; začíná se obyčejně s málem, obyčejně s popelníčkem nebo ramínky na pověšení šatů, načež přibývá psací stůl, mládenecké sofa a později snad i manželské postele, jež fatálně vedou k dalším a dalším kusům nábytku. Něco si takový obyčejný člověk kupuje, něco třeba přižení a něco zase podědí; a právě v tom, v této dějinné kontinuitě, je styl domova. A nyní si představte, že to všechno se má jakžtakž srovnat v pohodlnou a rozumnou jednotu bytu; máte pravdu, nikdy se tu nedocílí ideálu stylové architektonické jednoty, ale u všech všudy, lidský příbytek je nadto jakousi jinou jednotou; je souhrn funkcí, jako například sedět, spát, jíst, prát, mít děti, odpočívat a tak dále; židle, na které se dobře sedí, dělá z tohoto hlediska harmonickou jednotu se stolkem, na kterém se dobře píše nebo dobře požívá oběd. A zároveň je (...)

(......)