Karel Čapek

O UMĚNÍ A KULTUŘE II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ROMÁN O TĚLE

Fráňa Šrámek: Tělo

Nic, pranic nevšedního není v příběhu, jímž prochází Šrámkova hrdinka; nic nevšedního není ani v ní samotné; ale román o ní je básnické dílo, jež překypuje životem. Doslovně překypuje; od prvé stránky do poslední šumí, jiskří, uhání vlna života, tříští se v tisíce krůpějí, lomí se v nesčíslné plošky a záblesky, zpívá a jásá do konečného zavzlyknutí. Nikdy, nikdy nemůže se Šrámek nasytiti života; hltá jej obžerně, s úžasnou nestřídmostí, ale stejně proudně, neměřeně, marnotratně jej ze sebe vydává; řekl bych, že živost mu zrovna kape z konečků prstů. Nestačí mu, že postaví do světa svého románu mladé lidičky, živočišné, bujné, dychtivě rozstříknuté po všem, co se raduje; nikde nesnese klidu a mlčení kolem sebe, dává hýbat se, žít a mluvit stěnám, židličkám, lampě i oknům; chodník, po kterém jdou lidé, je hravé a bláznivé zvíře u jejich nohou, věci na ně mrkají a povykují, vše ožívá a třeští a dme se jako rozpustilý dav v orgii života. Ale tu ještě autor, čaroděj, který vše takto rozmíchal, jenž v překypujícím rozmaru rozpoutal všechno, čeho se jen dotkl svou oživující obrazností, nemůže se nakonec sám zdržeti a s celou svou radostí, s celou svou rozmařilou živostí skočí sám do středu tance a natřásá se, směje se, pouští svou veselou švádu, nestoje jako bůh nad svým stvořením, nýbrž strhován jako čaroděj těmi mocnostmi, které k životu vyvolal. Všechno žije, skáče si do řeči, baví se vlastní jarostí; obraz za obrazem překotně, násilně, rozhovořeně se vyhrne, zahraje svůj kousek a již je odstrčen mladými lokty nového obrazu, stejně živého a stejně hovorného; ale nakonec nevidíte, neslyšíte a nepamatujete si nic než věčně stejné, věčně proměnlivé šumění životnosti.

Lyrismus životnosti, to je to kouzlo, které proniká do nejposlednějšího vlákna Šrámkovy prózy. Životnost: snad v tom slově samotném slyšíte něco nekonečně hojného a širokého, širšího a neosobnějšího než život. Nějaká šťastná chvilka, polibek, úsměv, poskok nezrcadlí celý život, ale mohou zjeviti celou životnost, co jí jenom jest. Život je tvůj, ale životnost je všech. Z ní, hlavně z ní upřádá Šrámek široký děj svého románu. Vše jsou jen chvilky nalité životností k prasknutí. V jeho románě nenajdete čas, nýbrž jenom okamžiky, slavné sice, krásné a nepočítané, ale vždy jen čirou a bezprostřední přítomnost, jež se neohlíží zpět ani nevyzírá kupředu. Přítomnost je sama hojnost a plnost, v ní se tisíc drobných věcí tlačí na ploše okamžiku; teprve celá minulost, přítomnost a ještě něco budoucího, co lze předvídati, tvoří dohromady jakousi souvislou, silnou linii, jíž říkáme život. U Šrámka není takové silné, dlouze tažené linie; jeho román se skládá z ohromného přívalu samých natlačených, nádherně živých, detailních přítomností. Jeho kypící ženství, Máňa, se v každé kapitole rozvíjí se stále novou stolistou živočišností; nevíte dobře, jak se ze zkaženého mláděte stane primitivní milenka, přešťastná mladá matka, flirtující panička, hrdinka a tak (...)

(......)